Hledáme dobrovolníky

Pomozte nám zorganizovat Národní potravinovou sbírku. Letos proběhne v sobotu 11. listopadu.

Více...

Pomáhejte nám pomáhat!

Pomáháte rádi? Vyberte si způsob, jak podpořit lidi, kteří to potřebují.

 Více...

Nemocnice v Ugandě

10 let nám pomáháte zachraňovat životy. Pomáhejte, prosíme, i nadále.

Více...

Práce, která má smysl

Nabízíme pracovní příležitosti. Hledáte-li stabilní zaměstnání, zázemí silné organiace a práci, která má smysl, přidejte se k nám!

Více...

Co to je "domácí násilí"

Tímto pojmem se obecně označují formy násilí mezi osobami, které se odehrává v soukromí a tedy skrytě mimo kontrolu veřejnosti, je opakované, dlouhodobé a má stupňující tendenci. Zahrnuje veškeré násilí (psychické, fyzické, sexuální či ekonomické), které probíhá za zdmi domova. Vyskytuje se v případech, kdy lze konstatovat nerovnováhu moci, prostřednictvím které ovládá jedna osoba chování druhého. Násilí může směřovat nejen k partnerům a manželům, ale i ke starým lidem a zdravotně postiženým.

Tímto pojmem se obecně označují formy násilí mezi osobami, které se odehrává v soukromí a tedy skrytě mimo kontrolu veřejnosti, je opakované, dlouhodobé a má stupňující tendenci. Zahrnuje veškeré násilí (psychické, fyzické, sexuální či ekonomické), které probíhá za zdmi domova. Vyskytuje se v případech, kdy lze konstatovat nerovnováhu moci, prostřednictvím které ovládá jedna osoba chování druhého. Násilí může směřovat nejen k partnerům a manželům, ale i ke starým lidem a zdravotně postiženým.

Co je pro domácí násilí typické

Odehrává se v soukromí společného obydlí, zpravidla beze svědků z vnějšku, a proto často zůstává dlouhou dobu skryto. Navíc domácí násilí považují lidé z okolí za soukromou záležitost partnerů, a tak se o něj příliš nezajímají.

Opakování a stupňování. Projevy násilí nebývají ojedinělou záležitostí. Naopak dochází k opakovanému poškozování oběti. Násilí se ve vztahu nemusí objevit ihned. Většinou začíná nenápadně, omezováním nebo drobnými výpady, které jsou omlouvány. Časové intervaly mezi jednotlivými útoky se ale zpravidla postupně zkracují a útoky nabývají na intenzitě a krutosti.

Jasnost rolí a uplatnění moci. Lze jasně určit, kdo je násilník a kdo oběť, přičemž role se nemění. Vzájemné postavení aktérů domácího násilí je nerovné. Agresor uplatňuje vůči oběti moc, prostřednictvím které ji ovládá.

Je dlouhodobou záležitostí, samo neskončí. Mnohé oběti trpí do konce svého života a není výjimkou, že při útocích násilníka jim jde o život.

Blízký vztah oběti s pachatelem. Zachování rodinných vazeb, strach z pachatele nebo obavy o finanční zabezpečení jsou často důvody, které oběti brání oznámit takový čin policii.

Převládající formou domácího násilí je násilí muže vůči jeho partnerce

Formy domácího násilí

Většinou se uvádí tyto formy domácího násilí:

  • fyzické (strkání, fackování, bití pěstmi, kopání, škrcení, dušení, popálení, vláčení za vlasy, ohrožování zbraní nebo nožem, přivazování, apod.),
  • sexuální (všechny nedobrovolné, vynucované sexuální činy),
  • psychické - emocionální (slovní týrání, ponižování, vyhrožování, zesměšňování, nadávání, vzbuzování strachu, nesmyslné příkazy, kontrola, vymáhání si poslušnosti, omezování ve volném pohybu, omezování ve stýkání se s přáteli či rodinou – sociální izolace, apod.),
  • ekonomické (snaha o ekonomickou nadvládu, omezení přístupu k penězům, neposkytování prostředků na provoz domácnosti, udržování ekonomické závislosti, apod.).

Zřídka se však setkáváme jen s jedinou - izolovanou – formou. Pravidlem bývá jejich kombinace.

Nahoru

Mýty o domácím násilí  

  • Násilí se týká jen malého počtu rodin
    Výsledek statistického šetření STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR (2006) ukazují, že násilí se netýká jen malého počtu lidí. Každý druhý člověk starší 15ti let ví o nějakém případu násilí mezi partnery z doslechu, téměř čtvrtina s ním má osobní zkušenost (svědek, oběť, násilník). Ve výzkumu 13 % respondentů vypovídalo, že se stalo obětí partnerského násilí. V publikaci Domestic Violence against Women and Girls (2000) udává například Švýcarsko a Nový Zéland 20% fyzicky napadených žen od svých partnerů, Kanada 29% a USA 28%.
  • Obětí se stávají pouze osoby slabé a bojácné nebo osoby, které partnera vyprovokují
    Neexistuje typická oběť. Domácí násilí se může přihodit komukoliv. Příčinou nebývá úmyslná provokace ze strany napadené. Násilníci sice často uvádějí jako důvod pro své ataky, že byli k tomuto jednání vyprovokováni, ale provokace, ať už skutečná, či smyšlená, opakované násilí nemůže omlouvat. Za násilné chování je vždy plně odpovědný násilník.
  • Domácí násilí se vyskytuje jen v sociálně slabších rodinách a násilníky bývají méně vzdělané osoby
    Domácí násilí se vyskytuje ve všech typech rodin. Jde napříč celým společenským spektrem a nezávisí na věku, vzdělání, materiálním zázemí, profesi, socio-kulturní úrovni, náboženském vyznání ani národnosti. „Podle výpovědí lidí, kteří znají případy domácího násilí, se násilí mezi partnery často odehrává i mezi vzdělanými osobami (45 % obětí a třetina agresorů má minimálně středoškolské vzdělání) a v rodinách průměrně až nadprůměrně materiálně zajištěných (71 %) (STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR, 2006).
  • Napohled slušní lidé, kteří jsou známi svým příjemným a společenským chováním se domácího násilí nedopouštějí
    Násilí se dopouštějí i osoby, které působí na své okolí příjemně, sympaticky a slušně.
  • Týrá ji, protože pije
    Alkoholové opojení může zvýšit intenzitu útoku nebo odstranit zábrany, ale nemůže být omluvou pro používání násilí. V domácím násilí se jedná především o prosazování moci a pachatelé, kteří páchají násilí pod vlivem alkoholu, mohou týrat svou oběť, i když nejsou opilí.
  • Ženy asi chtějí být týrány, protože jinak by násilníka opustily
    Týrané osoby si v násilí nelibují. Důvodem neoznámení domácího násilí nebo setrvávání v násilném vztahu není to, že by ženám situace vyhovovala nebo že by si chtěly zachovat existenční výhody. Týrané osoby neodchází od partnera, který na nich páchá násilí z mnoha důvodů. Takové osoby často nemohou odejít například kvůli strachu o sebe a o své děti nebo kvůli přetrvávající citové závislosti na vztahu. Často také omlouvají chování partnera a vinu hledají především v sobě. Mají strach z ostudy, ztráty podpory nejbližších a společenského vyloučení. Nezřídkakdy také nemají kam jít, nedokáží vyhledat pomoc z venku nebo nedisponují finančními prostředky, které většinou ovládá agresor. Týrané osoby žijící dlouhodobě v násilném vztahu se také často dostanou do stavu apatie, ve kterém mají pocit, že to tak musí být, že neexistuje jiná alternativa. Nemají už dostatek fyzických ani psychických sil potřebných k odchodu.
  • Domácí násilí je soukromou záležitostí
    K domácímu násilí nebuďme nevšímaví. Domácí násilí není soukromou záležitostí, kterou si vyřídí partneři mezi sebou. Osoba, na které je pácháno násilí potřebuje velkou podporu, aby se dokázala účinně bránit. Nezřídkakdy jí jde o život. Páchanému násilí jsou také velmi často přítomny děti, které se v prostředí násilné rodiny nemohou přiměřeně rozvíjet. Jsme odpovědni za svět, ve kterém žijeme. Zkusme vytvářet všímavou společnost, ochotnou pomoci, která násilí neposkytuje podmínky k existenci. Přidejte se k našemu postoji nulové tolerance k násilí. Znáte někoho, kdo je vystaven domácímu násilí a chcete pomoci?

    Nahoru

Legislativa vztahující se k problematice domácího násilí

Nový zákon týkající se problematiky domácího násilí

Od 1.1.2007 vstoupil v platnost nový zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. (Úplné znění zákona č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím.)

Stěžejními body nové právní úpravy jsou:

  • Policista může rozhodnout o vykázání agresora ze společného obydlí. Součástí vykázání je rovněž zákaz návratu do vymezených prostor.
  • Rozhodnutí o vykázání se vydává bez projednání věci a z úřední povinnosti. Souhlas ohrožené osoby se nevyžaduje a ohrožená osoba ho nemůže zrušit.
  • Vykázání trvá po dobu 10 dnů, tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření lze tuto dobu prodloužit.
  • Pro pomoc osobám ohroženým násilným chování ze strany osob blízkých nebo osob žijících s nimi ve společném obydlí budou zřizována intervenční centra. Intervenční centra zprostředkují obětem sociální, lékařské, psychologické a právní poradenství. Jejich úkolem je i koordinace zúčastněných institucí (OSPOD, Policie, nestátní instituce, ...)
  • Zákon je neutrální, bez ohledu na to, kdo je původcem násilí a kdo jeho obětí. Vychází přitom z obecných znaků domácího násilí – opakování a stupňování závažnosti násilného jednání, které směřuje proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti ve společném obydlí násilné a ohrožené osoby. (V praxi tedy bude nutné dokázat předcházející útoky a předpoklad, že k útoku dojde znovu).
  • Zásahem do partnerského vztahu, v němž dochází k týrání, prostřednictvím vykázání násilníka na přiměřenou dobu z bytu, získá napadená/ý dostatek času na to, aby si bez psychického či jiného nátlaku ujasnil situaci v níž se nachází a uspořádal svoje plány.

Některá zákonná ustanovení Trestního zákoníku, které je možné použít u problematiky domácího násilí

§ 197a Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci

Podle tohoto paragrafu trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., v aktuálním znění) se pachatel dopouští násilí, vyhrožuje-li usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou a vyhrožuje-li takovým způsobem, že může v oběti vzbudit důvodnou obavu. Za jinou těžkou újmu může být považováno např. i vyhrožování způsobením škody velkého rozsahu nebo na věci vysoké umělecké hodnoty, ke které má navíc poškozený citový vztah anebo vyhrožování usmrcením nebo těžkou újmou na zdraví i osobě poškozenému blízké apod.

§ 206 Pomluva

Sdělování nepravdivých údajů, které mohou značnou měrou poškodit vážnost oběti u spoluobčanů, v zaměstnání nebo mohou narušit rodinné vztahy oběti či jí způsobit jinou újmu.

§ 215 Týrání svěřené osoby

Poškozeným může být nejen dítě, ale i osoba zletilá, která pro stáří, nemoc, invaliditu, mentální retardaci apod. je odkázána na péči jiných osob. Týrání je zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti, krutosti, bezcitnosti, bezohlednosti, bolestivosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří.

§ 215a Týrání osoby žijící ve společném obydlí

  1. Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
  2. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán
    1. spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, nebo
    2. pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu

§ 215a trestního zákona platí od 1. června 2004 a vztahuje se i na méně závažné formy násilí. Umožňuje trestní postih projevů domácího násilí.

Společným obydlím se zde rozumí:

  • byt nebo jiný prostor sloužící k bydlení a prostory (příslušenství) k nim náležející. Tj. byty, rodinné domky, obytné chaty, hotelové domy, ubytovny, vysokoškolské koleje a další prostory sloužící k bydlení
  • nepožaduje se vedení společné domácnosti, stačí faktický stav společného bydlení, ať už jeho důvodem je jakýkoli titul – vlastnictví nemovitosti, nájemní či podnájemní vztah i faktické společné bydlení na základě rodinných i jiných vztahů

Pod pojmem týrání soudní praxe rozumí zlé nakládání s osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (může jít o bití, pálení či jiné tělesné poškozování, ale i psychické a sexuální násilí, vydírání nebo zneužívání, vyhrožování, nucení k ponižujícím úsluhám, k žebrotě nebo činnostem, které týranou osobu neúměrně fyzicky nebo psychicky zatěžují apod.)

§ 219 Vražda

Z trestného činu vraždy je agresor obviněn, existuje-li odůvodněné podezření, že oběť úmyslně usmrtil.

§ 221 Ublížení na zdraví

Za „ublížení na zdraví“ můžeme pokládat takové porušení normálních tělesných nebo duševních funkcí, které znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života oběti. Jedním z důležitých kriterií při posuzování pojmu „ublížení na zdraví“ je pracovní neschopnost. (Praxe vychází z požadavku na pracovní neschopnost, která musí trvat nejméně sedm dní.)

§ 222 Těžká újma na zdraví

Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Těžkou újmou na zdraví je zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy a nebo i jiná delší dobu trvající porucha zdraví.

§ 231 Omezování osobní svobody

Dojde k ní, jestliže pachatel bez oprávnění brání užívat oběti osobní svobody

§ 232 Zbavení osobní svobody

Zbavením osobní svobody se rozumí intenzivnější zásah do osobní svobody, který se svoji povahou blíží uvěznění a velmi ztěžuje osvobození oběti.

§ 235 Vydírání

V případě trestného činu vydírání agresor nutí násilím nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy, aby oběť něco dělala, opominula nebo trpěla.

§ 237 Útisk

Pachatel zde neužívá násilí nebo pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné újmy, ale omezuje se na zneužití něčí tísně nebo závislosti (jde o méně intenzivní zásah do svobodného rozhodování, než je tomu u vydírání).

§ 241 Znásilnění

Agresor donutí násilím nebo pohrůžkou násilí oběť k souloži nebo jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo k takovému činu využije bezbrannost oběti.

Nahoru

Účastníci domácího násilí

Osoba, na které je pácháno domácí násilí

Rozpoznat týranou osobu je obtížné. Zvláště, když sama svoji situaci skrývá. Stává se, že týraná osoba popírá skutečnost, uvádí jiné příčiny svých obtíží, omlouvá pachatele násilí, popírá závažnost incidentů a zlehčuje nebezpečnost útoků.

Důvody jsou různé. Nejčastěji se za násilí v rodině stydí nebo hledá vinu v sobě. Nevěří, že by našla jinde bezpečí, když její domov je místem ohrožení nebo nemá pro reálné vyhodnocení své situace dostatek kontaktů (žije v izolaci).

Týraná osoba má strach změnit svoji situaci také proto, že je mnohdy bez jakýchkoliv finančních prostředků i bez sociálních dávek, nemá možnost jiného bydlení, nemá možnost bezpečného úkrytu před agresorem (agresivní partner ji a jejím dětem vyhrožuje ublížením a týraná osoba má tedy strach o sebe a o své děti), neumí se orientovat v sociální síti (má nízké právní vědomí), má nedostatky v psychosociálních dovednostech potřebných ke změně životního stylu, má špatné zkušenosti s institucemi, u kterých se již pokusila vyhledat pomoc nebo má strach, jak by změny poznamenaly její děti.

Může se také stát, že děti neznají míru týrání a ohrožení nebo nerozumí situaci a nechtějí s matkou odejít.

Její situace vede ke zhoršení psychického stavu. Vždyť je dlouhodobě emocionálně frustrovaná, každodenní nepříznivé události nejsou řešeny. Naučená bezmoc snižuje její sebevědomí a vede ženu k neadekvátně nízkému sebehodnocení a ke ztrátě respektu k vlastní osobě. Pociťuje strach, který blokuje síly potřebné ke změně, prohlubuje nejistotu a snižuje schopnost rozhodování. Tento strach z agresivního partnera umocňuje silná emocionální, ekonomická a sociální závislost na něm.

Žena vnímá tolerantní společenské klima k agresorovi a vytváří si pokřivená měřítka normality. Přijímá mnohdy pro okolí přijatelná vysvětlení chování partnera. Obviňuje se, že není dostatečně dobrá, není dokonalá, a proto si takovéto chování zaslouží. Pocity viny prohlubují úzkost a strach z vlastního selhání a nedovolují převzít odpovědnost za svůj život a život svých dětí.

Při dlouhodobém setrvávání v násilném vztahu se týraná osoba dostává do stavu apatie, ve kterém má pocit, že to tak musí být, že neexistuje jiná alternativa. Rezignuje.

Dostavují se často psychosomatická onemocnění (ekzémy, žaludeční vředy, migrény, nechutenství…). Žena je oslabena neurotickými projevy (poruchy spánku, úzkostné stavy…). Následkem může být i posttraumatická stresová porucha. Mohou se objevit psychiatrické diagnózy (deprese, sebevražedné sklony).

Dlouhodobě týraná osoba také není zpravidla schopná normálních reakcí při pocitu vzteku. Otupováním prožívaných emocí se chrání před plným prožíváním bolesti fyzické i psychické. Vyznačuje se nadměrnou vstřícností a ochotou vyhovět a doufá, že se tak vyhne výbuchům násilí.

Dlouhodobě týraná žena odmítá pomoc jako pro ni nepoužitelnou. Nevěří, že z její situace je východisko. I přesto, že se pokusí partnera opustit, opakovaně se k němu vrací. Postupně se dostává do bezvýhradné závislosti na násilníkovi, která se prohlubuje jeho nevypočitatelnými reakcemi. Chování agresora se vyznačuje střídáním období lásky a slušného zacházení s obdobím hrubých fyzických útoků a ponižování. Žena je často úmyslně izolována od možnosti pomoci a násilí se většinou stupňuje.

Dítě

V rodině, kde dochází k domácímu násilí, je dítě ohroženo vždy. Ať už je přímo napadáno a je tak ohroženo fyzicky i psychicky nebo k jeho ohrožení dochází nepřímo, když je svědkem páchaného násilí a dochází k ohrožení psychickému.

Setrvávání v prostředí, kde dochází k násilí, má velmi negativní vliv na vývoj dítěte. Dítě se snadno může identifikovat s některým z aktérů domácího násilí a přebírat vzory chování oběti nebo násilníka. Jestliže je dítě starší, může se snažit chránit matku a přebírat roli dospělého tím, že řeší problémy neodpovídající jeho věku. V dospělosti pak zkušenosti z dětství negativně ovlivňují žití v partnerské a rodičovské roli.

Dítě nedokáže situaci správně vyhodnotit a účinně se bránit. Může proto zažívat pocit viny za vzniklou situaci nebo chtít zůstat s agresorem.

U dítěte, které zažívá domácí násilí, se často vyskytuje řada psychických problémů. Mezi ně patří: nízké sebevědomí, pocit méněcennosti, pocit bezmoci, pocit ztráty bezpečí a jistoty, strach a pocit ohrožení, smutek, deprese, úzkostné stavy, noční můry, zvýšená emoční dráždivost, impulzivita, problémy ve škole, lhostejnost vůči okolí, sebevražedné pokusy, psychosomatické problémy. Objevuje se zvýšená pohotovost ke vzniku sociálně patologického chování (trestná činnost, závislost, vandalismus, atd.)

Pachatel domácího násilí

Násilník může pocházet z jakékoliv skupiny obyvatel (z jakékoliv socioekonomické, etnické, rasové, vzdělanostní či náboženské skupiny)
Nejčastější příčinou domácího násilí bývá povahové založení partnera. Jeho potřeba dominance, kontroly nad někým a potřeba moci. Násilného partnera charakterizuje snaha neustále kontrolovat, vychovávat a omezovat svoji partnerku.

Násilník považuje násilí za vhodný a správný způsob řešení konfliktů v partnerství. Závažnost způsobeného násilí však zlehčuje, omlouvá je či popírá a většinou pro ně nachází mnohá zdůvodnění (násilí svádí na alkohol, provokace partnerky, zlé dětství, stres apod.).

Agresor bývá extrémně žárlivý a majetnický, a proto většinou těžko nese odchod partnerky. Udělá cokoliv, aby ji získal zpět (sliby, dárky, výhružky, fyzické útoky, ovlivňování okolí, únos dítěte apod.).

Pachatelé domácího násilí byli často sami v dětství týráni. U násilnických mužů také často nalézáme absenci pozitivně vnímané postavy otce v dětství (buď byl fyzicky nepřítomen nebo se choval násilně).

Pro typického pachatele domácího násilí je charakteristický dvojí vzorec chování - navenek přistupují ke své partnerce pozorně a mile a i na okolí působí seriózním dojmem, v soukromí k ní však bývají bezohlední a násilničtí.

Nahoru

Pomáhejte nám pomáhat!
 

Navštivte Penzion u sv. Kryštofa

Využijte služeb našeho penzionu.
Praha 10 - Záběhlice

TEL. 272 769 371