Benefiční koncert

Vstupenky na benefiční koncert pro Českou nemocnici v Ugandě jsou již v prodeji! 

Koupit vstupenky on-line

Hledáme dobrovolníky

Pomozte nám zorganizovat Národní potravinovou sbírku. Letos proběhne v sobotu 10. listopadu.

Více...

Nemocnice v Ugandě

K záchraně životů stačí docela málo. Zapojte se, prosíme, do sbírky pro Českou nemocnici v Ugandě.

Více...

25 let Adopce na dálku

Díky vaší pomoci mohlo získat vzdělání 32 tisíc potřebných dětí.
Děkujeme!

Chcete pomoci i Vy?

Sociální bydlení: podpůrné služby důležitější než výše nájmu

V polovině května uspořádala Arcidiecézní charita Praha odborný seminář Sociální bydlení v praxi. Shrnoval zkušenosti nabyté během dvouletého poskytování sociálního bydlení především bývalým klientkám azylových domů pro matky s dětmi. Z praxe vyplývá, že klíčovým prvkem sociálního bydlení není jeho minimální cena, ale doprovodné sociální služby, které nájemníkům pomáhají dlouhodobě si bydlení udržet.

Téma sociálního bydlení je v současné době velmi aktuální. Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovalo koncepci sociálního bydlení, která se má stát východiskem pro legislativní úpravu. V průběhu tohoto roku bude vyhlášeno grantové řízení, v němž mohou obce, neziskové organizace i firmy získat evropské dotace na zřízení sociálních bytů. Odborný seminář, který pořádala Arcidiecézní charita Praha a v němž shrnula své zkušenosti s poskytováním sociálního bydlení, se setkal s velkým zájmem účastníků. Seminář proběhl za přítomnosti pěti desítek zástupců převážně z organizací poskytujících sociální služby, z obcí, krajů i zástupci vysokých škol a církve. Těm, kteří se nemohli akce zúčastnit, přinášíme stručné shrnutí základních informací, které během dne zazněly:

 Odborný seminář zahájil duchovním slovem prezident Arcidiecézní charity Praha P. Stanislaw Gora.

Generální sekretář Charity Česká republika Jakub Líčka představil služby Charity související s bydlením. Problematiky sociálního vyloučení spojeného se ztrátou bydlení se v ČR týká desetitisíců osob. Charita provozuje azylové bydlení pro více než 4 500 uživatelů a má zájem nabízet i návazné sociální bydlení.

Petr Prinz z Charity Olomouc představil koncepci MPSV týkající se sociálního bydlení a nastínil i srovnání základních údajů se zahraničním. V zemích EU je průměrně 8,3 % bytového fondu vyčleněného pro sociální účely. V ČR v minulých letech města a obce privatizovaly bytový fond. Tím stát ztratil záchytný bod pro lidi, kteří potřebují podporu v oblasti bydlení. Při tvorbě koncepce sociálního bydlení stálo MPSV před otázkou, jak sociální bydlení zajistit. Varianty možného řešení zahrnují poskytování nájemního bydlení, investiční nástroje umožňující výstavbu a následný prodej bytů, podporu sdíleného bydlení (např. družstevní byty) a poskytování dávek na bydlení. Prioritu získaly investiční nástroje vedoucí k vytvoření nového bytového fondu.

Současný návrh koncepce sociálního bydlení obsahuje tří pilířový koncept nástrojů bydlení. Obsahuje krizové bydlení, sociální a dostupné bydlení. Hlavním nositelem systému jsou obce. Slabinou navrhovaného systému je neúspěšné předání kompetencí obcím, obce mohou svoji odpovědnost v zajištění sociálního bydlení odmítnout. Role krajů a neziskových organizací je přitom v navrhované koncepci marginální, přitom role sociálních služeb, jejichž poskytovatelem jsou neziskové organizace a garantem kraje, je z praxe sociálního bydlení klíčová. Koncepce zcela opomíjí podpůrné sociální služby.

K současným zdrojům financování sociálního bydlení patří evropské fondy (IROP) a dotační program MMR.

Praktickou část semináře zahájil Jan Lomoz představením projektu sociálního bydlení Arcidiecézní charity Praha. Prvotním impulzem ke zřízení sociálních bytů byla situace klientek azylových domů pro matky s dětmi. Matky s dětmi se často dostávají do bludného kruhu využívání sociálních služeb. Poté, co jim skončí pobyt v jednom azylovém domě, na nájem běžného bytu nedosáhnou, a proto nemají mnohdy jinou možnost, než znovu hledat azylový dům. Před dvěma lety proto Arcidiecézní charita Praha vyčlenila pro účely sociálního bydlení vlastní bytový dům v Praze – Třeboradicích. Nachází se zde šest malometrážních bytů. Na začátku tohoto roku byl bytový fond rozšířen o jeden sociální byt v běžné zástavbě, na sídlišti v Praze 10.

Sociální bydlení umožňuje nízkopříjmovým domácnostem získat za dostupnou cenu plnohodnotnou nájemní smlouvu a důstojné bydlení v nájemním bytě.  S řádnou nájemní smlouvou mohou pak rodiny uplatnit některé nároky, např. možnost zřízení trvalého bydliště a čerpání příspěvku na bydlení. Díky sociálním bytům došlo u několika rodin k návratu dětí z ústavní péče zpět k rodičům. Cenově dostupné bydlení jedinou potřebou, kterou sociálně slabá rodina má. Potřebuje především podporu sociálních pracovníků vedoucí k upevnění návyků samostatného bydlení.

Tuto podporu detailně popsala ve svém příspěvku Eva Hradečná, metodička sociálních služeb Arcidiecézní charity Praha. Na úvod uvedla, jaké cíle si pražská Charita v projektu sociálního bydlení stanovila. Jde o dosažení sociální integrace rodin s dětmi a jejich nezávislost na sociálních službách. Arcidiecézní charita Praha nabízí sociální byty maminkám s dětmi, které opouští azylové bydlení. Jejich situaci pracovníci Charity znají, maminky pobírají dávky a mají tudíž prostředky na úhradu nákladů spojených s bydlením, mají také motivaci aktivně spolupracovat na zlepšení své situace.

Maminky získávají nájemní smlouvu na dobu určitou (není cílem, aby obývaly sociální byt natrvalo, ale integrovaly se časem do normálního bydlení).  Podle situace je smlouva prodlužována.

Problémem je naplnění několika ustanovení občanského zákoníku, který je velmi otevřený k nájemníkům a v některých případech znemožňuje nastavit v bytovém domě pravidla soužití. V sociálních bytech jsou tato pravidla podle naší zkušenosti nutná (zvířata v bytech, „bydlící návštěvy“, užívání zahrady atd.).

Po nájemnících je vyžadováno, aby s pronajímatelem spolupracovali na řešení své sociální situace. Spolupracují s týmem lidí, nikoli jen s jedním sociálním pracovníkem. V praxi se osvědčilo rozdělení rolí. Nájemníci spolupracují se zástupcem pronajímatele (vyjednává změny ve smlouvě), sociálním pracovníkem, dobrovolníky, komunitou. Se sociálním pracovníkem jsou v kontaktu každý týden. Řeší na prvním místě problémy s průběhem placení nájemného. Převážná většina rodin platí problematicky a se zpožděním. Sociální pracovník podporuje uživatele v dalších oblastech jako je hledání zaměstnání, finanční gramotnost, jednání s dětským domovem, školou, vaření, péče o děti, poskytuje v případě nutnosti přímou pomoc v podobě potravinové pomoci, která umožní například úhradu splátek dluhu, alimentů atd. 

Nájemníci neskládají kauci před nastěhováním. Nájem je stanoven na vyšší úrovni, než předpokládá koncepce pro sociální bydlení. Nájemné není ziskové, ale umožnuje pronajímateli uhradit nutné náklady spojené s provozem bytů. Z praxe se ukázalo, že nájemníci na vyšší nájem dosáhnou (příspěvek na bydlení). Mají problém s pravidelností při placení.

Projekt sociálního bydlení považujeme za úspěšný. Maminky s dětmi opustily pobytovou sociální službu a stabilizovaly se. Do azylového domu se nevrací. Naučily se využívat ambulantní a terénní sociální služby. Zapojily se do běžné komunity.  Poznaly, že ve vlastním bytě mají větší svobodu než v azylovém domě, mohou samy rozhodovat, ale také mají své povinnosti.

Zkušenost pro provozovatele spočívá v nutnosti masivní podpory nájemníků a v nastavení spolupráce a jednotlivých pravidel soužití (případ více sociálních bytů v jednom bytovém domě). Hlavním úskalím zůstává pravidelná úhrada nájemného a také velké opotřebení zařízení bytů, které musí být obnovováno.

Kazuistiku jedné z rodin, která využívala sociální byt, představila Šárka Martinovská a Olga Petřivá. Obě přednášející vedou sociální služby Arcidiecézní charity Praha a podílejí se na projektu sociálního bydlení. Prezentovaná kazuistika se týkala matky samoživitelky, která obývala byt s tatínkem a bratrem. Její dvě děti se navrátily z ústavní péče do rodiny, resp. do dědečkovy péče. Matka porodila další děti dvojčata. Jednalo se komplikovanou rodinnou situaci, která vyžadovala časově náročnou podporu týmu pracovníků. Dědeček zvládl svoji novou roli a odstěhoval se s dvěma vnoučaty a se svým synem ze sociálního bytu do běžného nájemního bytu.

Související články

Pomáhejte nám pomáhat!
 

Navštivte Penzion u sv. Kryštofa

Využijte služeb našeho penzionu.
Praha 10 - Záběhlice

TEL. 272 769 371