Adaptační skupiny naplnily poslání. Ukrajinské děti jsou připraveny nastoupit do běžných školek

Každé stěhování je pro malé dítě stresující. Když je navíc vynucené strachem o život, když rozděluje rodiny a cílovou destinací je cizí země, je to pro dítě zátěž, kterou dokáže obtížně unést. Osmi desítkám ukrajinských dětí pomohly adaptační skupiny Arcidiecézní charity Praha vyrovnat se s psychickým zraněním a se začleněním do české společnosti.

Arcidiecézní charita Praha provozovala od května loňského roku do letošního června šest adaptačních skupin pro děti z ukrajinských rodin, které se přestěhovaly do České republiky kvůli válečnému konfliktu na Ukrajině. Adaptační skupiny splnily svůj účel a připravily děti na přechod do běžných školek.

„Jsem ráda, že mohl můj tříletý syn chodit do adaptační skupiny, protože tu opět začal komunikovat s dětmi, a to dokonce i s dětmi se specifickými potřebami. Trauma, které prožil při útěku z domova, způsobilo, že se uzavřel do sebe a s nikým nemluvil. Teď už umí i trochu česky a za to jsem ráda, protože díky tomu může lépe zapadnout do české školky,“ sdílí svou zkušenost jedna z maminek, paní Lena.

V péči pedagogů i psychologa

Do skupin s programem podobným mateřské škole docházely děti předškolního věku. V menších skupinkách 12 až 15 dětí a pod vedením odborníků měly prostor a čas se stabilizovat a adaptovat na nové prostředí. Součástí programu byla i výuka českého jazyka.

Kromě pedagogů a logopedky s dětmi pracovala i psycholožka. V případě tříletých dvojčat se specifickými potřebami pomáhala dětem jejich maminka, na jejíž péči jsou kvůli vývojovému omezení částečně odkázány. Tým zahrnoval jak české, tak ukrajinské pracovníky.

Nová přátelství

„Pro děti v předškolním věku hrají hned po rodičích významnou roli jejich vrstevníci, proto je důležité, že mohly děti v adaptačních skupinách navázat nová přátelství, učit se vzájemné komunikaci, respektu a opět získat trochu více jistoty a pocitu bezpečí,“ vysvětluje Barbora Vavřínová, která v adaptačních skupinách působila jako učitelka.

Adaptační skupiny se scházely např. ve farnosti sv. Matěje v Dejvicích či na zámečku Jenerálka, kde měly děti možnost prozkoumávat krásné okolí zámku a pohybovat se v klidném a podnětném prostředí, v přírodní rezervaci Divoká Šárka.

Adaptační skupiny byly důležité i pro rodiče, kteří mohli docházet do zaměstnání. Většina dětí přijela do Česka jen s maminkami a právě to byl pro učitelku Marii Lototskou jeden z nejsilnějších momentů: „Když se děti s maminkami na konci dne vítaly, uvědomila jsem si, co všechno pro ně znamenají. Pro naše ukrajinské holky a kluky je vlastně máma jediným domovem, který jim zůstal,“ říká Maria Lototská.

Snazší nástup do běžných škol

Jak bylo od počátku plánováno, na konci června  adaptační skupiny končí.  Děti mají před sebou další krůček. Nastoupí do mateřských a základních škol. „Čeká je nové školní prostředí, noví učitelé a vrstevníci. Věřím, že tuto výzvu všichni zvládnou. Dělali jsme maximum, abychom jim tento okamžik co nejvíc usnadnili,“ uzavírá koordinátorka projektu Yuliia Marková.