Jak na to, když chceme být prospěšní

PAVLA NĚMCOVÁ je maminkou sedmi dětí. Jako sociální pracovnice se věnuje pomoci rodinám, které se z různých příčin ocitají v nouzi. Pro Arcidiecézní charitu Praha vyráží za rodinami přímo do terénu s cílem zjistit, jaké konkrétní pomoci je jim třeba. Zeptali jsme se jí, jak se nejen v období půstu, může každý z nás zapojit do pomoci potřebným rodinám.

Co pro vás znamená postní období?

Postní období nám dává čas na zamyšlení se, zklidnění a uvědomění si naší role nejen v rodině, ale i v širším společenství. Je to doba, která nám otevírá oči, abychom viděli kolem sebe potřebné lidi, a otevřeli i své srdce. A někdy ani nemusíme myslet na velké činy a oběti, někdy můžeme daleko více pomoci drobností, nějakou nenápadnou pomocí, která ale v důsledku může být pro druhého velmi důležitá. Nemusí to být vždy rodina s mnoha dětmi, nemusí jít vždy o na první pohled „chudou“ rodinu. Stále se učíme dívat víc srdcem než očima.

Jak můžeme pomoci rodině, která se ocitne v nouzi?

Vždy záleží na tom, jak se s rodinou známe a o jakou nouzi jde. Když situaci známe nebo dokážeme odhadnout, co zrovna potřebuje a jak pomoc přijme, můžeme ji poskytnout přímo. Pokud rodinu, o níž si myslíme, že je potřebná, blíže neznáme, nebo bychom rádi někomu pomohli, ale nevíme přesně komu a jak, sehrává Charita důležitou roli. Je prostředníkem mezi dárcem a obdarovaným. Má s poskytováním pomoci zkušenost a má vypracované postupy, jak rozpoznat, co je v konkrétním případě potřeba. Snaží se zabránit i zneužití pomoci.

Ona už i taková nabídka či oslovení mohou být těžké…

Potřebné rodiny svůj stav většinou těžce nesou a samy si nedokážou o pomoc říct. Hlavně tatínkové mohou cítit jako velmi ponižující přijímat pomoc, přiznat si, že nedokázali rodinu zajistit, přestože jde často o nepříznivé okolnosti, které jejich stav zapříčinily, nikoliv jejich neschopnost. Někdy proto může být dokonce těžké takovou situaci rodiny vůbec rozpoznat a vysvětlit jim, že na přijetí nabízené pomoci není nic špatného, natožpak ponižujícího. Je třeba ke každému případu přistupovat velmi citlivě.

Co obvykle tyto rodiny potřebují?

Ta škála je velmi široká – od potravin přes oblečení, školní pomůcky až po finance. Charita poskytuje pomoc ve všech těchto oblastech a hmotná pomoc je vždy doprovázena poradenstvím. Často je takové doprovázení důležitější než darované peníze. Měli jsme například rodinu, kde byla maminka na mateřské dovolené a děti trpěly alergií na lepek a další potraviny. Maminka nebyla příliš zběhlá ve vaření. Naším cílem nebylo nakupovat jim pravidelně drahé bezlepkové potraviny, ale především naučit maminku s touto dietou pracovat. Vyrazili jsme společně na nákup potravin, z nichž mohla pro své děti vařit, a naučili ji připravovat pokrmy chutné a ne tolik finančně náročné.

Kdy může být naše pomoc naopak nevhodná?

Při poskytnutí přímé pomoci je potřeba postupovat uváženě. Může se nám stát, že rodinu zahrneme něčím, co zrovna nepotřebuje, nepovažuje za důležité nebo nedokáže úplně využít. Někdy by za danou investici raději nakoupila něco jiného. Třeba místo nové bundy a bot, které jim přineseme, by raději koupili dětem obědy do školy. Především vícečetná rodina by finance rozložila v rozpočtu jinak, než jak se domníváme my. Stalo se mi, že když jedna rodina s více dětmi obdržela od dárce větší množství oblečení, byla maminka vlastně nešťastná, protože nevěděla, kam to všechno uložit.

Štědrým lidem se někdy stává, že ve své snaze a dobrotě většinou neuvažují prakticky – chtějí dát všechno a raději víc a myslí si, že obdarovaní za to musejí být rádi.

I z toho důvodu je někdy výhodné, když pomoc zprostředkuje Charita. Jaké jsou výhody, když pomáháme přímo a naopak, když pomoc zprostředkuje Charita?

Podle konkrétního případu je potřeba rozmyslet, zda je vhodná přímá pomoc potřebnému člověku nebo pomoc prostřednictvím Charity. U lidí, s kterými máme blízký vztah, je výhodnější přímá pomoc. Je to přirozené. Nebudu volat Charitu na to, abych kamarádce dala oblečení nebo jejím dětem jako dárek aktovku nebo další věc, kterou nutně potřebují. Pokud rodinu neznám, je pomoc Charity přínosná.

Výhodou Charity je určitá anonymita, zkušenosti v tom, jak pomáhat, a napojení na odborníky a poradenská činnost.

Arcidiecézní charita Praha má bohaté zkušenosti s pomocí bližním jak doma, tak i v zahraničí. Jeden z našich projektů se jmenuje Zdravá rodina. Více informací mohou lidé najít zde. Zaměřujeme se právě na pomoc i podporu rodině, pod kterou si můžeme představit tatínka, maminku a děti, kteří se ocitli v těžké situaci. Tento stav může být zapříčiněn ztrátou zaměstnání, nemocí, úmrtím, škodou na majetku a jiným. Nemusí se ale vždy jednat o nějaké neštěstí. A nemusí to být vždy jen rodina s větším počtem dětí. Do dané rodiny docházíme, mluvíme s nimi a společně se snažíme najít cestu, jak jim účinně pomoci.

A pokud předáváme kontakt na Charitu, jak postupovat?

Buďme přirození, naznačme, že říci si o pomoc není nic špatného nebo ponižujícího. Je třeba dělat to vždy citlivě a beze svědků. Můžeme třeba říci, že každý se někdy může dostat do svízelné situace a že máte informaci, že Charita by mohla pomoci nebo poradit. Povzbuďme je, aby to vyzkoušeli, že za zkoušku nic nedají. A třeba až sami budou v lepší situaci, mohou pomoc vrátit například tím, že podpoří někoho, kdo to zrovna bude potřebovat. Kontakt je šikovné předat napsaný na papírku, aby si ho daný člověk nemusel zapisovat a mohl si vše později v klidu promyslet. O pomoc totiž vždy musí Charitu požádat sama rodina. (pozn.: vhodné je předat kontakt na Poradnu pro lidi v tísni, kterou Arcidiecézní charita Praha provozuje v pražském Karlíně: tel.: 222 313 739)

Jak to zařídit, aby se potřebná rodina necítila ohrožena na svém soukromí či nějak dehonestována?

Když někdo poskytuje rodině přímou pomoc, zásadně nemá takovou informaci šířit komukoliv dalšímu – například ve farním společenství. Ujistěte rodinu, která vaši pomoc přijímá, že to zůstane mezi vámi. Obrátí-li se taková rodina na Charitu, musí počítat s tím, že proběhne sociální šetření a že se budeme ptát na celkovou situaci rodiny. Veškeré informace jsou pro nás důvěrné. Bez výslovného souhlasu nikdy nikde nezveřejníme, komu a jak pomáháme.

Část rozhovoru vyšla v Katolickém týdeníku č. 9/2018