Na skok do ugandské školní třídy: Udělejte kruh!

Umíte si představit běžný školní den malého ugandského školáka? Ne? Teď už budete. Bývalá dobrovolnice Arciediecézní charity Praha, Eliška Juřičková, která strávila několik měsíců v Ugandě a věnovala se volnočasovým aktivitám pro děti, nám poskytla krátké svědectví.

Lavice tříd českých základních škol jsou obsazeny deseti, dvaceti někde možná třiceti dětmi. V Ugandě v nich sedí čtyřicet, padesát, ale ani šedesát dětí není výjimkou. To pro mě byla doslova velká výzva! Před svojí úplně první hodinou, kterou jsem měla strávit s prvňáčky, jsem byla nervózní. Budou se dětem mé hry líbit? Budu jim je umět vysvětlit? Budou je bavit? Co když ne? A co ten počet? Zvládnu přes padesát dětí?

Nastal můj první den a já po pár minutách zjistila, že mé obavy mají být naplněny. Měla jsem se věnovat těm nejmladším, ale učitelé mi na poslední chvíli sdělili, že jedna třída je málo a navíc, když mají výuku stejně dlouho jako druháci… Bystrý čtenář tuší, že třídy byly pro tuto příležitost spojeny a z nevinně vyhlížejících padesáti dětí jich přede mnou pod stromem školního dvora najednou sedělo devadesát a všechna jejich očka na mě s napětím koukala.

Před běháním a skotačením jsme si udělali malou rozcvičku – „udělejte kruh“. Děti po překladu učitelky do místního jazyka luganda začaly vytvářet kruh. Představte si opravdu véééééélký kruh. Máte? A teď minimálně jednou tak veliký! Tak takhle a ještě o malinko větší byl.

Co se týče her, to, jak je děti pochopily, záleželo na tom, jak je pochopila učitelka, která jim je po mém vysvětlení překládala do místního jazyka. Upřímně to nešlo úplně hladce. Děti v Ugandě jsou však naštěstí úžasně hravé a veselé, takže si vždy hru přizpůsobily k obrazu svému a náramně se bavily.

I přesto, že většina mých obav byla naplněna, zažili jsme spolu veselé odpoledne plné bláznivých her.

Eliška Juřičková