Zapomínáme na zodpovědnost ve vztazích, říká oceněná ředitelka Charity Praha-Chodov
Dlouholetá ředitelka Charity Praha-Chodov EVA ČERNÁ dnes převzala v katedrále sv. Víta Cenu Charity Česká republika za mimořádný přínos charitnímu dílu. Po více než 25 letech v čele organizace dokazuje, že kreativita, inovace a otevřenost jsou klíčem k úspěchu v sociálních službách.
Co vás přivedlo k práci v Charitě?
Do Charity na pražském Chodově mě přivedla moje kamarádka a tehdejší ředitelka Lída Horynová. Začala jsem ve Farní charitě Chodov pracovat jako zdravotní sestra na částečný úvazek při rodičovské dovolené. Po nějaké době Lída dala výpověď a nově jmenovaný pan ředitel vážně onemocněl. Po tříměsíčním „bezvládí“ přišli samotní zaměstnanci s prosbou, jestli bych pozici ředitelky nepřevzala. Mladší syn byl téměř tříletý, tak jsem řekla, že to na chvilku vezmu. Ta chvilka trvá už pětadvacet let.
Co vám na vaší práci dělá největší radost, co vás nejvíc naplňuje?
Na práci v Charitě je krásné, že se vše neustále mění. Může se zdát, že se věci opakují pořád dokola, ony se sice opakují, ale v odlišných proměnných. Věci se vyvíjí. Lidé přicházejí a odcházejí, tím se mění dynamika pracovního týmu. Zákony jsou novelizovány. Grantové a dotační podmínky jsou pokaždé jiné. Technika jde dopředu a je třeba sledovat nové trendy. Konkurence nám narůstá a musíme se učit uspět v konkurenčním prostředí a mohla bych pokračovat. V testech manažerských dovedností u mě vždy dominuje složka inovátor a organizátor. Baví mě hledat stále nové cesty, jak provést Charitu divokými peřejemi nebo další bouří, které se na té naší plavbě zjevily před námi. Největší radost mi udělá, když potížemi proplujeme bez díry v lodi, ztráty nákladu a mužů přes palubu a celá posádka se na palubě zalité sluncem usadí nad dobrým gáblíkem a pivem.
Vaše Charita loni oslavila 30. výročí. Co považujete za největší úspěchy v historii vaší organizace?
Největším úspěchem je, že tady stále ještě jsme. V devadesátých letech a na počátku tohoto století jsme se potýkali se zoufalým nedostatkem finančních prostředků. Finanční situace se stabilizovala se získáním první evropské dotace v roce 2006. Díky této dotaci se nám podařilo zdvojnásobit kapacitu sociálních služeb naší Charity. Od té doby se sice pomaličku, ale stabilně rozrůstáme. V posledních letech nám vyrůstá konkurence v komerčních subjektech, které poskytují stejné služby. Jejich výhodou je finanční stabilita, ekonomická provázanost s dalšími komerčními subjekty. Často jde o zdravotnické korporace, které provozují kromě terénních také ambulantní a lůžkové služby. Mohou tedy ovlivňovat, která terénní služba bude klientům předepisována a nabízena. Služby Charity jsou kvalitní, pro klientsky orientované. Proto je o ně stále zájem. Přes všechna úskalí je naše organizace stabilní s dobrou partou kvalitních a profesionálních zaměstnanců. Dá Hospodin, že to tak zůstane i nadále.
Charita Praha – Chodov se zaměřuje na pomoc seniorům a nemocným lidem s postižením. Jaké jsou největší výzvy v poskytování terénních služeb v dnešní době?
V terénní službě máte v reálném čase obvykle jednoho pracovníka na jednoho, maximálně dva, klienty. Největší komoditou každého poskytovatele terénních služeb jsou tedy lidé. Bez kvalitních pracovníků se dobrá služba prostě poskytovat nedá. Nové zaměstnance sháníme prakticky neustále a je to čím dál těžší. Postavit tým kvalitních lidí a potom ho udržet, to je v dnešní době ta největší výzva.
Jak se podle vás během uplynulých dekád proměnily potřeby lidí, kterým pomáháte? Co dnešní seniory nejvíc trápí?
Myslím si, že potřeby lidí se neproměnily. Většina z nás chce strávit konec života doma se svými blízkými. K tomu lidé vždycky potřebovali a stále potřebují totéž. Teplo, bezpečí, jídlo a pití, čistotu a blízké lidi kolem sebe. Duševní a spirituální potřeby lze dnes v domácím prostředí snadno naplnit díky moderní technice – hudba, film, divadlo, audio knihy, i duchovní pořady, vše přijde za vámi, není třeba ani vstávat z lůžka. Kvalitní zdravotní péči zajistí sestřičky domácí péče, léčbu bolesti domácí hospic. Moderní medicína domácí péči hodně posouvá dopředu. Doma nám leží lidé, kteří by ještě před pár lety museli být hospitalizováni. Technika nám dnes umožňuje téměř zázraky. Často ale zapomínáme na prostou lidskou blízkost. Zodpovědnost ve vztazích. Dnešní senioři jsou často osamělí. Jejich děti a vnoučata na ně nemají čas a nezajímají se o ně. Vnímám to průřezem generací. Rodiče nemají čas na děti. Manželé nemají čas na sebe navzájem. Všichni jsme tak v zajetí pohledu na obrazovky našich telefonů, tabletů a počítačů, že spolu zapomínáme mluvit. To je veliká bolest dnešní doby.
Jste kreativní, nekonvenční lídr, který má odvahu jít vlastní cestou. Jak vaše vedení ovlivňuje kulturu a atmosféru v Charitě Praha – Chodov? Jaké hodnoty jsou pro vás v souvislosti s vedením Charity klíčové?
Jak mé vedení ovlivňuje firemní kulturu Charity Praha – Chodov? Na to se zeptejte mých zaměstnanců. Nemám ředitelnu, můj stůl je v místnosti dispečinku. Snažím se být uprostřed našeho „charitního dění“. Naše kancelář má většinou dveře dokořán. Dávám přednost diskusi před nařizováním. Znám všechny zaměstnance a snažím se s každým z nich alespoň jednou týdně promluvit. Často vím, co mé lidi trápí nejen pracovně, ale i v soukromí. Věřím tomu, že v otevřené atmosféře se lépe pracuje a spokojení lidé poskytují dobré služby. Ne vždy se to samozřejmě daří. Také vařím každý týden pro zaměstnance polévku a chodím s nimi na pivo. Člověk by nevěřil, kolik zajímavých věcí se dozví nad talířem horké polévky, o sklence pěnivého moku ani nemluvím.
Aktivně se vzděláváte, vaše Charita patří k nejprofesionálnějším charitním organizacím. Jaké nové trendy, inspirace myšlenky v oblasti péče o seniory a nemocné osoby a také managementu vás v poslední době zaujaly a jak se je snažíte začlenit do práce Charity?
V Charitě se hodně mluví o spirituálních otázkách a péči o spirituální potřeby zaměstnanců. Je to téma, nad kterým se hodně zamýšlím, protože drtivá většina zaměstnanců Charity Praha – Chodov se nehlásí k žádné církvi. Po tradičních církevních obřadech a projevech spirituality tito lidé netouží. Pracovníci jsou v každodenním kontaktu s bolestí, nemocí, osaměním a lidskou konečností. Duchovní podporu opravdu potřebují. Tak společně hledáme cesty.
Vedení naší Charity ve spolupráci s programátory počítačového programu, který využíváme, v současné době připravuje technickou změnu v plánování a vykazování služeb. Připravovanou změnou se bavíme už druhý měsíc. Věříme, že až se to povede uvést do života, výrazně to nám všem usnadní život.
Ne každý ví, že máte spisovatelské nadání. Píšete s vtipem a originalitou. Napsala jste knížku Sestřičky na cestách. Jaký měla ohlas a je nějaké další téma, kterým jste se spisovatelsky v poslední době zabývala?
Sestřičky na cestách se asi líbily, protože se jich rozebralo víc jak 4.000 výtisků. Píšu ráda celý svůj život. Pravidelně přispívám do dvou měsíčníků, nepravidelně do mnoha dalších časopisů. Vedu u nás v kostele nedělní bohoslužby pro děti a píšu pro ně divadelní scénky s biblickou a duchovní tématikou. Vymýšlela jsem příběhy pro své syny a děti mých přátel. Pro své blízké vymýšlím různé textíky pro pobavení. Chatová konverzace mezi mnou a mým bratrem by taky vydala na literární dílo. Jestli se někdy dožiji důchodu, ráda bych napsala román.
Jak vznikl nápad na dobročinnou aukci na podporu Charity Chodov. Přibližte nám prosím tuto akci?
Podobnou aukci pořádají moji kamarádi z Českobratrské církve evangelické. Pravidelně se jí účastním a moc mě to baví. Princip je jednoduchý. Na facebooku se vytvoří skupina a každý, kdo se chce aukce zúčastnit, se do skupiny přihlásí. Nabídky do aukce může přidat každý člen skupiny od okamžiku, kdy aukce odstartuje. Přihazuje se v komentářích. Vyhrává nejvyšší nabídka v okamžiku ukončení aukce. Peníze se pošlou na účet veřejné sbírky na podporu dobré věci a dražená věc změní majitele. Dražit lze opravdu cokoli – v té „evangelické“ aukci dražíme drobné předměty, šperky, obrázky, knížky. Oblíbené jsou potraviny, někdo peče cukroví, další nabízí dort, já dražím testovací sadu domácí kombuchy – pět příchutí, oblíbené jsou naložené věci. Nabídnout lze i zážitek, večeře v Charitě, kterou vám osobně uvaří paní ředitelka, na víno s otcem Michaelem, lekce severská chůze s Lenkou, masáž od Lucky, hodina anglické konverzace s Pavlínou. Aukce není jen o získání financí, je to především o sdílení, radosti, zábavě, napětí a komunitě. Aukce startuje 15. listopadu 2024 v 18:00 hodin, o členství ve skupině však můžete požádat už teď. Těšíme se na pěkná setkání na našem facebooku https://www.facebook.com/groups/378288085329296
Dnes jste v katedrále sv. Víta převzala prestižní ocenění za mimořádný přínos charitnímu dílu. Co pro vás toto ocenění znamená?
Ocenění sice přebírám já, ale vnímám ho jako odměnu pro všechny pracovníky, kteří v Charitě Praha – Chodov pracovali a pracují. I kdybych mluvila jazyky andělskými a psala jako Shakespeare, sama bych nedokázala nic. Podobu současné Charity Praha – Chodov se mnou během těch let vytvářela a stále tvoří dlouhá řada pracovnic a pracovníků, jejichž práci vidí málokdo, a ještě méně lidí si jí váží. V mých očích si Cenu Charity zaslouží jeden každý z nich.
Kde čerpáte sílu zvládat chod celé organizace? Co Vás nabíjí ve volném čase, jak relaxujete? Jakým koníčkům se věnujete?
Nacházím potěšení v drobných každodenních radostech. Ve výměně úsměvů, malých rozhovorech, různých rošťárnách, které na své kolegy a blízké chystám, v nacházení vhodných dárků na nečekaných místech, v milých setkáních, své fantazii a také v modlitbě. Přijímám život takový, jaký je. Co ráda dělám? Nejšťastnější jsem, když mi bublá v kotlíku, vaření je pro mě relaxací a tvůrčí činností současně. Kromě toho, že ráda píšu, taky miluji čtení a bohužel čtu strašně rychle. Hraji na několik hudebních nástrojů. Baví mě poznávat nová místa, cestuji po Čechách a vyjíždím i za hranice. Nejezdíme s cestovkou ani do hotelu. Vše si domlouváme sami, abychom co nejvíc poznali, jaké to v té zemi je, a seznámili se i s místními lidmi. Miluji moře. Kondičně plavu, téměř každý pracovní den začínám v bazénu. Samozřejmě trávím volný čas s rodinou a přáteli, a to už je potom úplně jedno, co děláme. Nejdůležitější je, že to děláme spolu.
