Rozhovor s ředitelem: 100 let pomoci potřebným

30. 9. 2019

Rozhovor s ředitelem: 100 let pomoci potřebným

Pražská Charita slaví sto let existence. Více než jednu pětinu její historie (posledních 22 let) stojí v jejím čele Ing. JAROSLAV NĚMEC, který vtiskl charitní práci její dnešní podobu, a přivedl tak Arcidiecézní charitu Praha mezi uznávané a spolehlivé organizace na vysoké profesionální úrovni.

100 let pomoci potřebnýmCo víme o začátcích Charity v pražské arcidiecézi?

Počátek dnešní Charity lze vystopovat prostřednictvím organizace nazvané Svaz katolické charity v Království českém. Od vzniku tohoto svazu odvozujeme také stoleté výročí Charity v pražské arcidiecézi. Nevyrostl na zelené louce a nebylo to nějaké úřední rozhodnutí, protože Charita – jak je jí to ostatně vlastní – vznikala odspodu. Jednotliví věřící, kněží i biskupové zakládali dobročinné spolky. Ty zaznamenaly značný rozvoj po 1. světové válce, která zanechala mnoho lidí v invaliditě, bez domova a v sociální tísni. Spolky se pak sdružily do zmíněného svazu a začaly působit jako jeden celek.

Už při svém vzniku před sto lety tedy Charita navazovala na bohatou tradici ve službě potřebným.

Přesně tak. A můžeme jít ještě hlouběji do historie. Pomoc potřebným byla spjata s životem církve od jejího vzniku. V naší zemi nutno připomenout svatou Zdislavu a její špitál v Jablonném či svatou Anežku, která už v roce 1232 postavila špitál v Praze a se svým bratrem se podílela na vzniku špitálního řádu pro provoz nemocnic, útulků a vývařoven. Církev byla těmto osobám inspirací a dávala jim sílu i podporu k velkým skutkům milosrdenství. My jsme jen pokračováním této přirozené služby církve.

Jaký je podle vás vztah mezi křesťanskou vírou a pomocí bližním?

Není možná opravdová Charita bez křesťanství a opravdové křesťanství bez Charity.

Říkal jste, že Charitě je vlastní růst z malého k většímu. Platí to tak i dnes?

Přijde mi vysloveně zajímavé, že tento princip je v Charitě stále živý. Dodnes vznikají v rámci Charity dobrovolné „spolky“ věřících – dnes říkáme farní charity – nedávno např. ve Slaném, Mnichovicích, Radotíně, v Novém Strašecí. Ty působí jako skupiny dobrovolníků, kteří se věnují pomoci potřebným ve farnosti i mimo ni. Některé z nich postupem času zakládají profesionální sociální služby. Velmi důležitá je spolupráce s místním duchovním správcem, farním společenstvím a městem či obcí.

Jak se charitní práce proměňuje?

Zejména se profesionalizuje. A s tím přicházejí i všelijaké úřední komplikace. Dříve bylo poměrně snadné obhájit před úřady vznik nějaké konkrétní potřebné služby a získat pro ni financování. Pamatuji, jak jsme se na pár hodin sešli s mým zástupcem, záměr popsali na dvě stránky a bylo. Dnes je to zdlouhavý proces, do kterého je zapojena řada odborníků. Lidé pracující v sociálních službách musí mít předepsané vzdělání, dodržovat přísné standardy kvality a poměrně často podstoupit i kontrolu inspektorů z Ministerstva práce a sociálních věcí a dalších orgánů. Zrovna nyní v září procházíme kontrolou zaměřenou na dotace v roce 2018. Na druhé straně je nesporné, že to vede k vyšší kvalitě služeb a Charita se tomu nebrání. Ne každý vidí lásku, službu a pomoc bližnímu jako prioritu své činnosti. Možná ne všem jde o dobrou věc, proto kontrolám rozumím.

V čem je Charita ve srovnání s jinými poskytovateli sociálních služeb výjimečná?

Katolická Charita má svou přidanou hodnotu pramenící z jejích duchovních základů. Nejde tedy pouze o sociální péči, ale i o úkol uspokojit ještě širší pole lidských potřeb než jsou ty hmotné. Pří své péči nabízíme i duchovní pomoc, ale nevnucujeme ji. Jsme připraveni nejen profesionálně poskytnout sociální službu, ale i nabídnout přijetí, udělat „krok navíc“, který je pro naše zaměstnance typický. Nedávno se pečovatelkám v příbramské Charitě svěřil dvaaosmdesátiletý pán, o kterého pravidelně pečují, že by se rád ještě jednou podíval do své rodné vesnice na Moravě. Pečovatelky mu připravily k narozeninám překvapení. O víkendu pro něj ve svém volném čase přichystaly výlet. Podíval se do svého rodného domku a na místa, kde vyrůstal. Udělalo to ohromnou radost nejen tomuto pánovi, ale i pečovatelkám.

Související články

29. benefiční koncert (5) Aktuálně ze sociálních služeb

14. 10. 2024

32. benefiční koncert Arcidiecézní charity Praha oslaví Rok české hudby

Pomoc seniorům

3. 10. 2024

Arcibiskup Jan Graubner navštívil seniory z Domova sv. Václava v Třeboradicích

Pomoc seniorům

1. 10. 2024

Z Domova pro seniory kardinála Berana: Individuální péče je základem

Chudí potřebují naše srdce Charita a Církev

29. 9. 2024

Poselství papeže Františka ke 110. světovému dni migrantů a uprchlíků