Češi pomáhají, chtějí ale vědět, kam jejich peníze jdou

Na téma dárcovství hovořila Jarmila Lomozová z Arcidiecézní charity Praha se studentem žurnalistiky Štěpánem Ťalským. Jací jsou Češi dárci? Na co rádi přispívají a nakolik se řídí rčením Bližší košile než kabát?

Tornádo na Moravě či zemětřesení v Turecku a Sýrii. Události, které dokázaly spojit v mnoha ohledech názorově rozdělené Čechy. Mediální pokrytí zajistilo nevídanou vlnu pomoci hned při několika velkých krizích. Stejně důležitá je ovšem i podpora jednotlivců ve složitých situacích, byť její získání je často komplikovanější.

Z domova Alena utekla v sedmnácti letech za přítelem. Měli spolu čtyři děti, on však propadl hazardu a museli se několikrát stěhovat. „Jednou jsme měli pronajatý baráček, ale přítel nezaplatil nájem, takže nás vyhodili na ulici a museli jsme spát v autě,“ vzpomíná. Následně tři roky bydlela v pražské ubytovně a když od ní přítel utekl, hrozilo jí vystěhování. V tu chvíli se Aleny ujala Arcidiecézní charita Praha a umístila ji do azylového domu.

Výše je pouze jeden z mnoha případů, kdy člověk v nouzi dokázal s pomocí ostatních svou těžkou situaci zvládnout. Charita provozuje sociálních služby a organizuje sbírky, do nichž se zapojují štědří občané. Lidé totiž mají tendenci vzájemně se podporovat. „Určitě je to díky křesťanské tradici. I když o sobě někdo říká, že není věřící, tak ta podstata v nás je. Můžete se zeptat kohokoliv a řekne vám, že pomáhat je potřeba,“ vysvětluje Jarmila Lomozová, mluvčí Arcidiecézní charity Praha.

Ne každý chce přispět finančně, pro takové příležitosti existují i materiální sbírky, například potravinová banka. „Do té se zapojí i ti méně důvěřiví, kteří vidí, že potraviny nejde zneužít,“ dodává. Podzimní celorepubliková Sbírka vynesla 520 tun potravin.

Osvěta nepopulárních témat je důležitá

Lidí v tíživé situaci je nespočet. Příspěvky jsou nicméně četnější do vybraných oblastí: „Výzkum v zahraničí ukázal, že se hodně přispívá na zdravotnictví, já z vlastní zkušenosti můžu dodat, že velmi populární je pomoc dětem,“ říká Lomozová. Sbírky na azylové domy pro matky samoživitelky tak slaví úspěch. Naproti tomu s programy například pro bezdomovce je to komplikovanější „Lidé jsou obezřetní, když si někdo za svou situaci může sám a zrovna u těch bez domova se vlastní vina nabízí. Takový člověk má však za sebou často třeba těžké dětství a prostě není schopný se normálně začlenit do společnosti,“ doplňuje.

V takových případech je klíčová adresnost sbírky, tedy aby si dárci dokázali představit, na co se vybrané prostředky využijí. Nejčastěji se jedná různé druhy terapií. Zatímco u vozíčkáře je postižení patrné na první pohled, takzvaný sociální handicap je zakořeněný uvnitř. „Je potřeba na konkrétních situacích a příbězích ukázat smysluplnost sociální práce, ačkoliv to samozřejmě nevyjde pokaždé,“ upozorňuje. Neúspěšná snaha někoho opětovně zapojit do běžného fungování je občas nevyhnutelná.

Náročnější to je i s misemi v cizině, pro většinu je mnohem bližší podpořit někoho ze své domoviny. Výjimku tvoří program Adopce na dálku^®, ta je totiž velmi konkrétní – když vidí chudobu člověka, který nemá ani peníze na školu pro své dítě a v tu chvíli neřeší, že je tisíce kilometrů daleko. Lze ho poté využít k sehnání příspěvků i do jiných oblastí: „Během povodní v Indii jsme v článku vytipovali konkrétní zasažené oblasti, kde měli někteří své adoptované rodiny a do týdne se nám sešlo půl milion korun,“ přibližuje.

„Zapomínáte na nás“

Mnohdy se nicméně podobné instituce setkávají s kritikou, typicky u zahraničních akcí. „A co naši lidi?“ ptají se někteří. Na to Lomozová reaguje jednoduše: „Naše aktivity v cizině jsou plně financovány ze soukromých darů a každý má právo své peníze posílat kamkoliv.“ Tento problém se znásobil během války na Ukrajině, kdy bylo klíčové především ukázat, že dosavadní příspěvky pro české občany nebudou nijak omezeny.

Problému neprospívá ani současná situace, jež je pro všechny ekonomicky náročná a podobné hlasy se ozývají častěji. V souvislosti s krizí také ubývá dárců, začínají být s financemi opatrnější. „Je to zároveň takový apel, protože v této situaci se mnohem více obyvatel dostává do neřešitelných situací,“ uzavírá Lomozová.

Štěpán Ťalský