Často se potloukají na ulicích, kradou, fetují a nečeká je žádná budoucnost. Řeč je o některých chudých dětech z Taškentu v Uzbekistánu. Jejich rodiče nutí chudoba cestovat za prací do zahraničí nebo jsou stále v práci, a tak své děti téměř nevídají.
Pomoci se jim rozhodla kongregace Milosrdných sester svatého Vincence z Pauly. Na místní faře dětem vytváří program, aby se odpoledne zabavily. A zájem je veliký: Čtyřikrát týdně se jich do aktivit zapojí několik desítek. Baví je hudební výchova, divadelní kroužek, kulinářské workshopy i tanec. Místo potulování se po ulicích můžou objevit své skryté talenty a také nové kamarády.
Kromě zábavy sestry vincentky dětem poskytují stravu bohatou na potřebné živiny. Navíc plánují díky podpoře od pražské Charity poskytnout jejich rodinám potřebné léky, hygienické pomůcky, nakoupit učebnice či jiné školní pomůcky.
Arcidiecézní charita Praha jejich činnost podpořila částkou 100 tisíc korun, kterou darovalo Centrum nukleární medicíny s.r.o. Na podporu aktivit vincentek v Taškentu půjde také část výtěžku letošní Tříkrálové sbírky. Aktivizační programy pro děti z nejchudších rodin v Taškentu chce Charita i nadále podporovat.
O smysluplnosti projektu a nadšení sester vincentek se loni osobně přesvědčil ředitel Arcidiecézní charity Praha Jaroslav Němec: „V červnu loňského roku jsem s Československou obcí legionářskou přijel uctít památku československých legionářů zemřelých v Uzbekistánu. V Taškentu se mi podařilo také navštívit katedrálu Nejsvětějšího Srdce. Katolického vyznání je zde necelé procento obyvatel. Katedrála byla zrovna zavřená, nikdo nikde. Všiml jsem si, že na zahradě je nějaká sestra, která mě zavedla na faru, kde bylo zrovna asi 35 dětí spolu s dobrovolníky, kteří se jim věnovali. Společně malovali, vyráběli předměty a zpívali. Až po chvilce jsem si všiml, že uprostřed dětí byl místní pan biskup. Velmi to na mě zapůsobilo. Slyšel jsem od pana biskupa velmi neveselé příběhy dětí, ale zároveň jsem viděl momentální radost v dětských očích. Dozvěděl jsem se, že sestry mohou působit zejména v areálu kostela, ale terénní práce není moc povolena. Křesťané musí velmi opatrně pracovat se sociálně slabými rodinami, aby nebylo podezření, že si je kupují a lákají ke své víře. Bylo vidět, že nemají žádné větší finance, žijí z darů, žádný sociální systém pomoci nefunguje, ale o to více je zde vidět pomoc těm, kteří to potřebují.“
Děkujeme Centru nukleární medicíny s.r.o. za dar na podporu potřebných dětí v Uzbekistánu i kardinálu Dominiku Dukovi za účast na slavnostním předání šeku.