Historie Charity

Dávno před založením Charity pečovali kněží ve farnostech i řádové sestry a bratři o chudé a nemocné. Zakládali dobročinné spolky, ústavy, sirotčince, útulky, nemocnice, vývařovny atp. Milosrdná láska je v souladu s Ježíšovým učením jedním ze čtyř hlavních pilířů církve (vedle hlásání evangelia, slavení víry a společenství).

Založení Arcidiecézní charity

Charita nevznikla na zelené louce, ale je pokračováním této přirozené služby církve.

Arcidiecézní charita Praha vznikla po první světové válce, která za sebou zanechala mnoho invalidů a lidí v sociální tísni. Potřeba pomoci těmto lidem vedla k rozvoji církevních spolků a ústavů. Ty se v roce 1919 sdružily do Svazu katolické charity v Království českém a začaly působit jako jeden celek.

Svaz vznikl z popudu pražského arcibiskupa Pavla Huyna a v jeho představenstvu od začátku působil Josef Beran, pozdější pražský arcibiskup a kardinál, tehdy profesor náboženství v učitelském ústavu v Ječné ulici 27 v Praze, kde měl také Svaz své první sídlo.

Součást celostátní sítě

V následujících letech se charitní diecézní svazy formovaly i v dalších částech naší země. Vznikaly stejnou cestou jako v pražské arcidiecézi, tj. odspodu sdružováním církevních spolků a ústavů. Celostátní pokrytí bylo doplněno v roce 1921 vznikem Svazu charity v olomoucké arcidiecézi.

Teprve v roce 1928 vznikla celostátní charitní centrála s názvem Říšské ústředí svazů charity v Československé republice – předchůdce dnešní Charity Česká republika, která zastřešuje charitní síť v naší zemi.

Zásahy do svobodného působení Charity

V období druhé světové války byla činnost Charity značně omezena, ale po válce se zejména charitní sociálně-zdravotní ústavy staly velmi vyhledávaným útočištěm všech nemocných a trpících.

Během socialismu bylo působení Charity podruhé významně omezeno. Byla jí vymezena role vydavatele náboženské literatury a prodejce náboženských předmětů. Více než stovku charitních sociálních ústavů převzaly v roce 1960 do své správy národní výbory. Charitě bylo ponecháno jen několik domovů pro katolické církevní osoby.

Po Sametové revoluci

Po roce 1989 se Charitě otevřel prostor k obnovení jejího původního poslání. Do čela Arcidiecézní charity Praha usedá v roce 1993 nové vedení a v platnost jsou uvedeny nové stanovy.

Charita začíná rozvíjet pomoc dosud zanedbávaným skupinám, zejména starým lidem, lidem s tělesným a mentálním postižením a propuštěným vězňům. Charitní činnost podporuje velké množství dobrovolníků.

Charita nositelkou nových trendů – dva příklady

Na počátku 90. let se Charita zasloužila o vznik domácí zdravotní péče. Zakládala ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví tzv. střediska ošetřovatelské služby, která pečovala o pacienty v jejich domácím prostředí. Experiment se osvědčil. Snížila se délka hospitalizace a léčení doma přinášelo u mnohých pacientů lepší výsledky. Charita postupně vybudovala celostátní síť domácí péče a je dnes jejím nejvýznamnějším poskytovatelem – přes 800 zdravotních sester pečuje ročně o více než 36 tisíc pacientů.

Lidé s mentálním postižením nebyli před rokem 1989 součástí běžné společnosti. Byli umísťováni do ústavů v odlehlých oblastech, často v pohraničí. Vůbec první domov pro mentálně postižené děti v Praze založila v roce 1991 řeholnice, sestra Akvinela, a to ve spolupráci s Charitou. Domov svaté Rodiny byl pokrokový. Žádná zamřížovaná okna či dveře bez klik, která byla typická pro ústavy té doby. Domov je organizován do jednotlivých domácností a vládne v něm rodinná atmosféra.

Pomoc do zahraničí

Charita rozšiřuje v tomto období svou pomoc i do zahraničí. Velkým impulsem je v roce 1991 válka v Jugoslávii, kam Charita vysílá svou pomoc.

V roce 1993 založila Arcidiecézní charita Praha rozvojový program Adopce na dálku^® v Indii. Čeští dárci podporují konkrétní chudé děti ve vzdělávání a celé komunity ve větší soběstačnosti a lepší životní úrovni. Program zaznamenal velký úspěch. Charita ho postupně rozšířila do Ugandy, Zambie, Běloruska a dalších zemí. Dárci podpořili již více než 32 tisíc potřebných dětí.

Větší rozsah i kvalita pomoci

Charita v pražské arcidiecézi buduje postupně sít sociálních služeb. Zakládá azylové domy, stacionáře, poradny, pečovatelskou službu a mnohé další. Stává se jedním z největších poskytovatelů sociálních služeb v regionu.

Při povodních osvědčuje svou schopnost pomáhat v krizových situacích, a to především díky síti regionálních Charit.

Ruku v ruce s rozšiřováním služeb se Charita věnuje vzdělávání pracovníků a profesionalizaci. Učí se nejen praxí, ale čerpá i ze zahraničních zkušeností.

Charita nového tisíciletí je profesionální a odbornou organizací, která je věrna svému poslání chránit důstojnost každého člověka a být svědectvím Boží lásky ke všem lidem na zemi.