Příběhy žen, které se postavily na vlastní nohy (Indie)
Do třetího roku svého fungování právě vešel náš projekt v jihoindickém kraji Chimkagalur. Místní ženy vytvářejí svépomocné skupiny a společně potom spoří, vzdělávají se a hledají řešení svých problémů. „Do svépomocných skupin chceme během tří let zapojit pět a půl tisíce lidí z šedesáti vesnic,“ říká Natálie Podolcová z Centra zahraniční spolupráce.
Ženy mají možnost účastnit se školení týkající se například rovnosti mužů a žen či vládních sociálních programů pro chudé. Odborníci jim pomáhají zapojit se do takových programů a získat podporu, na kterou mají ze zákona nárok. Ženy v rámci svépomocných skupin sdílejí své životní a pracovní zkušenosti, hledají řešení problémů a navzájem si radí. „Ženám se podařilo posílit vědomí vlastních kompetencí. Věří více ve vlastní schopnosti a mají větší odvahu vzít řešení svých problémů do vlastních rukou,“ vysvětluje Natálie Podolcová.
Členkou jedné ze svépomocných skupin je paní Prabhayathi. Její manžel prodává autobusové jízdenky. Trpí astmatem a většinu svých příjmů vydá za léky. Manželé mají tři děti, dvě z nich studují. Paní Prabhavathi se zapojila do svépomocné skupiny, kde postupně získávala různé informace i inspiraci od jiných žen i odborníků. Přidala se i ke skupinovému spoření. „Po čase jsem nabrala odvahu, požádala skupinku o půjčku ze společného fondu a otevřela si malý stánek v blízkosti školy a frekventované hlavní ulice našeho města. Prodávám drobnosti – vodu, sladkosti, ovoce, ale uživím se. Díky stánku jsem se postavila na vlastní nohy a těší mě, že se dovedu postarat o svoji rodinu.“
Paní Kamalamma je vdova. Jako členka svépomocné skupinky absolvovala sérii školení na různá témata. Nejvíc ji zaujalo drobné podnikání. Spatřila v něm možnost pro svou vlastní obživu. „Jelikož neumím číst ani psát, informace jsem získávala hlavně z přednášek a povídání. Takových nás je ve skupinkách asi polovina. Postupně jsem se naučila podepsat, měla jsem z toho radost. Začala jsem přispívat každý týden 20 rupií do společného fondu. Zpočátku jsem se bála, že mi peníze budou v mém rozpočtu chybět, ale zvykla jsem si.“ Její nápad prodávat látky byl skupinkou podpořen – získala půjčku 25 000 rupií. Dnes dokáže prodejem vydělat 300 rupií denně a zvažuje další investici k rozšíření svého podnikání.
