Charita otevřela zdravotní ošetřovnu pro lidi bez domova

Od letošní zimy provozuje Arcidiecézní charita Praha zdravotní ošetřovnu přímo v zařízení v Karlíně. Lidem bez domova poskytuje zdravotní péči, která je pro ně kvůli praktickým i psychologickým bariérám často nedosažitelná.

O lidi bez domova se v nové ošetřovně stará všeobecná sestra Bc. Karolína Wichová, která se věnuje především péči o chronické rány, jako jsou bércové vředy či diabetická gangréna, ošetření drobných úrazů a edukaci pacientů. V zimních měsících pak přibývá lidí s respiračními infekcemi.

„Zdaleka nejčastějším problémem jsou chronické rány. Často souvisejí s dalšími zdravotními problémy, jako je vysoký tlak nebo cukrovka,“ říká Karolína Wichová. „Pacientům proto vysvětluji, že nestačí jen převaz, a pomáhám jim s registrací u  praktického lékaře, který řeší jejich celkový zdravotní stav.“

Bariéry na cestě k lékaři

Když péče v její ordinaci nestačí, sestra pacienta odešle do nemocnice. Předem však zdravotnické zařízení kontaktuje, ověří kapacitu a předá potřebné informace. „Pomáhá to s přípravou personálu a přispívá k destigmatizaci,“ vysvětluje Karolína Wichová, která se setkává s tím, že kontakt s institucemi ztěžují lidem bez domova předsudky, zkušenost s odmítnutím i pocity studu. Zároveň existuje řada praktických bariér, například chybějící doklad totožnosti, problém s registrací u praktického lékaře nebo neschopnost pravidelně docházet na kontroly.

Důležitost této koordinační role si sestra plně uvědomila nedávno. Pacient přišel s chronickou ránou v tak vážném stavu, že ho musela okamžitě odeslat na chirurgickou kliniku a následně do ambulance pro chronické rány. „Tehdy mi došlo, jak zásadní je zdravotník v prvním kontaktu,“ říká. „Lidé na ulici často nevědí, jak a kde hledat pomoc.“

Z nemocnice k lidem bez domova

Právě možnost pracovat samostatně a vidět přímý dopad svého úsilí přivedla Karolínu Wichovou k lidem bez domova. „Po několika letech v nemocnici jsem si uvědomila, že mi chybí možnost fungovat více operativně a autonomně a využít své teoretické znalosti i klinickou praxi tam, kde cítím, že je to nejvíce potřeba. Tady má moje práce konkrétní smysl.“