Chtěli jsme vykřiknout: „Zůstaňte!“

V červenci se do České republiky přijely podívat běloruské děti ze sociálně slabých rodin. Domovinou padesáti chlapců a dívek ve věku mezi osmi a jednadvaceti roky jsou běloruská města Vitebsk, Grodno, Postavy, Braslava, Lyntupy a několik malých vesniček. Nejprve děti strávily několik dní v českých rodinách, poté poznávaly Prahu a vyrazily i na túru do Krkonoš.

Prodloužený víkend strávily děti v rodinách svých českých dárců, kteří je „adoptovali“ – úplně nedávno, anebo před deseti i dvanácti lety. Rodiny se na děti velice těšily a pečlivě se připravovaly na jejich příjezd. Volaly a psaly k nám do Charity, aby o dětech zjistily podrobnosti – jak je dítě vysoké, co má rádo, jaký dárek by pro něho mohl být vhodný, jaké jídlo mají připravit a co mu ukázat. Všimla jsem si, že některé děti byly fyzicky velmi podobné svým adoptivním rodičům (někdy více než jejich vlastní děti). Ti, kteří děti pozvali již poněkolikáté, se znovu se slzami v očích objali.

Na pobyt dětí v českých rodinách navazoval několikadenní pobyt v Krkonoších. Společně jsme zdolali horu Sněžku, odpočívali v aquaparku, projeli se na bobové dráze, tančili a vyváděli během připravených soutěží. Děti z vlastní iniciativy uspořádaly Večer talentů a všichni jsme byli velice překvapeni, jak talentovaně zpívají, tančí a recitují básně.

Díky náhodné účasti katolických kněží jsme měli možnost dvakrát zorganizovat svatou mši v krásné kapli Erlebachovy boudy. Modlitby a zpěv zazněly ve dvou jazycích – běloruském i českém.

Po návratu do Prahy jsme si užili plavbu lodí po Vltavě a navštívili zoologickou zahradu. Poslední večer jsme shrnuli výsledky celopobytové týmové soutěže a rozdali ceny a dárky.

Již podle dopisů, které děti dárcům pravidelně posílají, jsem věděla, že do projektu Adopce na dálku^® jsou zapojeny velmi hodné děti. Moje zkušenost se potvrdila. Děti jsou velmi milé, zodpovědné a chytré, usilovně studují a i pracují. Kromě toho se starají o své nemocné příbuzné a snaží se usnadnit život svým matkám i otcům. Žijí skromně. V mnoha případech i na ubytovnách, které nebyly roky opravovány. Mnohdy si nemohou dovolit koupit zdravé a pestré potraviny.

Celý tým Centra zahraniční spolupráce spolu s běloruskými spolupracovníky a s rodinami českých dárců se vynasnažil, aby byl pobyt v Čechách pro děti nezapomenutelný. Když „naše“ děti nastoupily do autobusu, aby odjely do Běloruska, chtěli jsme vykřiknout: „Zůstaňte!“

Děti odjely, ale zůstávají v našich srdcích. Všichni jim chceme dát příležitost k lepšímu životu, který si všichni zaslouží.

Naďa Lobanová
koordinátorka projektů v Bělorusku