Co mě naučily dopisy běloruských dětí dárcům

Novou posilou v týmu Centra zahraniční spolupráce je Naděžda Lobanová. Koordinuje charitní pomoc v Bělorusku, odkud sama pochází. O Velikonocích měla milý úkol – dárcům v programu Adopce na dálku^® rozeslat dopisy od „adoptovaných“ dětí: „Rukama mi prošly tři stovky dopisů od dětí ve věku od 7 do 20 let. Jejich upřímnost a srdečnost mě nenechaly lhostejnou a ráda bych se podělila o své dojmy.“

Letos jsem poprvé zasílala velikonoční dopisy běloruských dětí dárcům. Rukama mi prošly tři stovky dopisů od dětí ve věku od 7 do 20 let. Jejich upřímnost a srdečnost mě nenechaly lhostejnou a ráda bych se podělila o své dojmy.

Děti jsou přirozené, nenucené, ochotně sdílejí své radosti – narodil se mu bratr nebo sestra, otec mu koupil štěně, poprvé v životě navštívil aquapark, byl na vesnici u babičky atd. Pro ně jsou to významné a radostné události. Z dopisů bylo vidět, že v mnoha rodinách jsou dobré vztahy – děti pomáhají rodičům, starají se o své mladší bratry a sestry.

Děti nejsou rozmazlené. V dopisech nebyla ani jedna zmínka o mobilním telefonu, tabletu, počítačové konzoli. Ale téměř všechny děti psaly – letos bylo spousta sněhu, sáňkoval jsem, lyžoval jsem, dělal jsem sněhuláka. Stačí jim tyto malé radosti.

Děti, které navštívily Českou republiku, na to s velkou radostí vzpomínají. Některé napsaly, že je to nejlepší vzpomínka v jejich životě. Píšou, že by velmi rády přijely znovu. Mnoho dětí se ptá, jak se má manželka / manžel / děti / vnoučata. Znají každého podle jména, pamatují si, kde studují. Ptají se na domácí mazlíčky. Děti jsou velmi rády, když jim dárci píšou a posílají své fotografie. Je to pro ně moc důležité.

Děti upřímně děkují dárcům za jejich pomoc. To platí zejména pro mladé dívky a chlapce, kteří dostávali podporu delší dobu a díky ní vystudovali. Píšou, jak důležitá pro ně tato pomoc byla, čeho díky této pomoci dosáhli. Některé děti píšou, že díky projektu se dozvěděly, že na světě jsou opravdu laskaví a ušlechtilí lidé. To je velmi dojemné.

Mám velmi dobrý dojem z dětí, které jsou v projektu již dlouho (8–10 let). Jsou to téměř dospělí lidé. Jsou cílevědomí, snaží se najít svoji cestu v životě. Hodně se učí, v létě nebo ve večerních hodinách si přivydělávají.

Několik dopisů bylo v angličtině (zřejmě dárci motivuji děti, aby se naučili cizí jazyk). Některé děti napsaly pár slov či vět v češtině. Dopisem se snažily potěšit – v mnoha obálkách byly pohlednice a kresby, které děti s láskou samy vyrobily. V některých dopisech byly další pohlednice od matek, babiček a sourozenců dětí, které se projektu účastní. Je jasné, že je úzký vztah mezi rodinami dětí a rodinami dárců. To velmi inspiruje.

Adopce dítěte z Běloruska dává dárci příležitost navázat s ním bližší vztah než při adopci dítěte z Afriky nebo Indie. Dopisy mi umožnily poznat, jak vřelé tyto vztahy jsou. Jsou důkazem, že program Adopce na dálku® má smysl a že dárci prostřednictvím Charity poskytují pomoc, která lidem opravdu pomáhá.

Naděžda Lobanová