Jsem důkazem, že Adopce na dálku^® funguje

Příběh jako z pohádky. Chudé indické dívce Venee Fernandes pomohli v programu Adopce na dálku^® dárci z České republiky ke vzdělání. Nejprve studovala v Indii, poté v České republice. Dnes je sama „adoptivní maminkou“ a velkou propagátorkou Adopce na dálku. Na vlastní kůži zažila, že pomoc funguje.

Jako dítěti z dětského domova by ji v indické společnosti příliš radostná budoucnost nečekala. Začátkem devadesátých let pražská Arcidiecézní charita právě začínala s projektem Adopce na dálku^®. Nadané dívce tehdy začala pomáhat „adoptivní“ maminka z Ostravy, která se rozhodla, ačkoli už sama měla čtyři vlastní děti, ze svého platu kadeřnice podporovat ještě páté – indické.

„Několik let poté, co jsem díky programu Adopce na dálku^® dokončila střední školu, mi indická řeholní sestra Marie Goretti, která tento projekt v Indii zakládala, zprostředkovala studijní pobyt v České republice,“ vypráví perfektní češtinou Venee.

V roce 2005 totiž získala stipendium a mohla začít studovat v České republice. Pod jednou podmínkou. Během osmi měsíců se naučí česky a složí úspěšně přijímací zkoušky na vysokou školu. Pokud to nezvládne, stipendium skončí. „Nechtěla jsem se nikdy vrátit s neúspěchem, tak jsem do toho dalo všechno, co jsem mohla. Nikam jsem nechodila. Od rána do večera jsem jenom studovala a studovala. Byl to boj,“ vzpomíná Venee na tvrdé a bolestné začátky.

Díky své píli a s podporou dobrých lidí zvládla těžký a náročný jazyk. „Získala jsem další, nové adoptivní rodiče, manžele Charlottu a Zbyňka Tiché z Prahy. Brali mě k sobě domů a učili mě česky, opravovali moji výslovnost, brali mě na výlety a vysvětlovali mi, jak všechno funguje. Stali se mojí rodinou a hodně mi pomáhali. A taky pan ředitel Arcidiecézní charity Praha Jaroslav Němec. Vzal mě k sobě domů a s jeho rodinou si na mě udělali čas. Na Vánoce jsem byla s nimi. Byla jsem překvapená, že jsem dostala tolik dárků, což v Indii nebývá,“ ohlíží se za svými začátky Venee Fernandes. „Díky těmto dobrým, srdečným lidem jsem mohla zlepšit i moji češtinu a výslovnost. Nakonec jsem byla přijata na dvě univerzity.“

Svého manžela poznala ještě v Indii. Jejich vztah přetrval i na velikou dálku. On pracoval a žil v Indii, ona studovala v České republice. Ve studiu ji podporoval a povzbuzoval ji i přes tisíce kilometrů, které je dělily. „V roce 2007 jsme se vzali tady v České republice a v roce 2010 jsme měli velkou svatbu v Indii.“

Mají spolu tříletého syna Kevina, který na podzim získal adoptivní sestřičku „na dálku“. Nyní se totiž Venee spolu s manželem rozhodla podporovat na dálku sedmnáctiletou dívku, která se v Indii připravuje na profesi účetní – oboru, který se v její rodné zemi těší velkému respektu. „Chci jí pomáhat po celou dobu jejích studií. Chtěla bych jí být prospěšná tak, jako byla před mnoha lety prospěšná mně „adoptivní maminka“ z Ostravy. Na vlastní kůži jsem poznala, že program Adopce na dálku^® funguje. Je to projekt, kterému je možné věřit. Pomoc se opravdu dostává, kam má. Ve svém životě jsem viděla, že to je možné,“ uzavírá Venee Fernandes – která jediná z 32 tisíc dětí, které za uplynulých dvacet čtyři let prošly programem Adopce na dálku^®, žije v České republice.