Když na dálku adoptuje farnost

Adoptovat na dálku v charitním programu dítě z Indie, Ugandy nebo Běloruska a podporovat jeho studium a pomáhat třeba i jeho rodině nemusí jen jednotlivci. Taková možnost se nabízí různým společenstvím, partám kamarádů, skautům, ministrantům, ale také celým farnostem.

V Sušici s tím začali už před 25 lety s dětmi v hodinách náboženství. „Po dohodě s panem farářem jsme na začátku adventu s dětmi připravili kasičky, a tak děti i jejich rodiče šetřili peníze. Nasbírali jsme tak na své první adoptované děti,“ vzpomíná katecheta Vojtěch Šmídl. Dnes už podporují v rámci celé farnosti celkem čtyři. „S dětmi si při hodinách náboženství čteme dopisy, které nám přicházejí, a pak společně sestavujeme odpovědi,“ popisuje katecheta s tím, že k dětem se přidávají i ostatní farníci prostřednictvím velké putovní pokladničky. „Nemotivujeme děti žádnou odměnou. Od počátku jim zdůrazňuji, co se píše v Matoušově evangeliu: cokoliv jste udělali pro jednoho z těch nejposlednějších, pro mě jste udělali. A dodávám, že kdybych jim dal třeba jen hrst bonbónů, že bych jim to tím zkazil. A děti to docela dobře chápou. Někdo přinese v kasičce dvacku, kterou ušetří za bonbóny, jiný tam má dvoustovku od babičky, které se vzdal. Po Vánocích pak přinesou kasičky do kostela a odevzdávají je. Nesoutěžíme, kdo přinese víc, ale z čeho můžu, z toho se rozdělím, zní hlavní poselství,“ zdůrazňuje Vojtěch Šmídl.

Dětem i farníkům se taková forma zalíbila a stala se součástí života farnosti a výuky náboženství. „Chodí nám fotky, takže víme, jak se jim daří ve škole i doma, a naše děti jim pak píšou, jak slavíme Velikonoce, Vánoce, kde jsme byli na pouti, malují obrázky a jednou jsme udělali velký plakát obtisknutých rukou, které na tu dálku podáváme. A pak nám přišla odpověď, že si to „adoptovaný“ chlapec pověsil doma na zeď jako plakát. Je hezké, že děti na sebe mohou navzájem myslet,“ vyzdvihuje katecheta. Za důležité pak považuje také o celém projektu informovat ostatní farníky.

Přebraná štafeta v Kolíně

Ján Halama z kolínské farnosti s programem Adopce na dálku^® převzal štafetu od svého předchůdce v duchovní správě. „Když jsme o tom pak debatovali na farní radě a na redakční radě farního časopisu, ukázalo se to jako dobré, lidé o to stáli. A tak na konci listopadu a na začátku prosince připomínáme v ohláškách tento náš společný projekt, že máme „adoptovaných“ šest dětí a že je možné na ně přispět. Zřídili jsme tři místa, kam lze nosit peníze: kněžím, do farní kanceláře a kontaktní osobě v jedné farnosti. Dáváme jim i potvrzení o přijetí daru,“ vysvětluje P. Halama.

Ve farním časopise pak vychází něco z fotek a příběhů, v nichž se kolínští věřící dozvědí, koho a jak vlastně jejich společenství podporuje. „Stalo se nám, že jsme loni vybrali ještě více, a tak od nás jedno dítě dostalo pro rodinu telátko, jindy zaplatíme slepice, přispívali jsme také na léčení,“ přibližuje kněz.

Společné „adoptování“ považuje za dobré i proto, že se jej s menší částkou mohou zúčastnit prakticky všichni a že nikdo nemusí mít obavy, že by mu třeba v nouzi došly prostředky na takovou pomoc. „Určitě bych to každé farnosti doporučil, protože ji to mimo jiné stmeluje. Lidé vnímají, že tu nejsme jen pro sebe, pro svou komunitu a pro naše město, ale máme i širší přesah,“ vyzdvihuje kolínský duchovní.

Stánek pro adopci

Farnice Marie Linková z Radotína popisuje, jak se vybírání peněz zhostili při tamním tradičním říjnovém havelském posvícení. „Otevřeli jsme stánek přímo pro adopci, kde jsme měli různé výrobky, jako malby na sklo, na svíčky, vyráběli jsme věnce na dušičky a výtěžek dávali na adoptované děti,“ přibližuje. Nedávno ale zažitou praxi změnili a během dvou nedělí v okruhu posvícení pořádají speciální sbírku v kostele mezi věřícími. „Máme k tomu zvláštní kasičku s obrázkem dítěte. Na stolek také připravuji jejich příběhy a dopisy, které zveřejňujeme i ve farním zpravodaji. Náš kněz to také podpoří v nedělních ohláškách,“ vysvětluje.

Z farní sbírky

Michal Cvingráf z farností Lysice a Bedřichov se naproti tomu rozhodl nedělat ve prospěch programu Adopce na dálku^® žádnou speciální sbírku. „Nejsme chudé farnosti, takže si můžeme dovolit přispívat z našich pravidelných sbírek. Věřícím jsem to samozřejmě řekl, dal na nástěnku fotky dětí, věk, co chtějí dělat, co je ve škole baví. Úplně jednoduše si je představíme a pak také sledujeme,“ přibližuje P. Cvingráf, který do programu angažoval dvě rodiny, které si vzaly za úkol korespondenci s adoptovanými dětmi. Členové obou rodin jsou zdatní v angličtině, takže jim „jenom“ předá dopisy, které dojdou na adresu farnosti. „Když jsme se zapojili do programu, tak jsem zjistil, kolik lidí například z Lysic a okolí podporuje děti na dálku,“ dodává kněz, který se rozhodl k individuální podpoře ještě dříve než k programu přizval farnosti: „Přečetl jsem si to v Katolickém týdeníku, je to konkrétní, cílené a vím, komu pomáhám. Jeden ,můj‘ bohoslovec z Indie právě dostudoval, a tak jsem adoptoval dalšího.“

Foto: Děti ze Sušice s vlastnoručně vyrobenými pokladničkami, do kterých sbírají prostředky pro chudé vrstevníky v Indii