Klub seniorů na Černém Mostě rozdává zážitky i dobrou náladu

Na dohled od stanice metra Černý Most se každé úterý rozeznívá přátelský šum hlasů, cinkání šálků s kávou a radostné pozdravy. V útulných prostorách Farní charity Praha 14 se tu schází Klub seniorů, malá, ale živá komunita lidí, kteří mají chuť být spolu.

Na stole čeká káva, chlebíčky a nějaký ten zákusek. Lidé se vítají křestními jmény, vypadá to jako domácí rodinná oslava. „Tady na Černém Mostě není moc takových míst, kam se dá přijít a potkat se,“ říká jedna z pravidelných návštěvnic. „Jo, do Globusu můžete a do lékárny,“ dodává s vděčností, že má konečně místo, kam se každý týden těší.

A podobně to mají i ostatní. V Česku žije přibližně čtvrtina seniorů o samotě, a právě taková centra jsou často jedinou příležitostí, jak nebýt celý den doma, potkat někoho známého a popovídat si.

Příběhy, které inspirují

Mezi návštěvníky klubu najdete neobyčejně inspirativní osobnosti. Třeba paní Jitku, které je 94 let, ale sama s úsměvem tvrdí, že se cítí „tak na devětačtyřicet“. Tělem i duší pedagožka, dodnes doučuje český jazyk a do klubu chodí pravidelně, kvůli programu a především kvůli lidem.

Další stálicí je paní Jarunka. Když se jí zeptáte na věk, odpoví: „Je mi 81,“ a hned s úsměvem dodá: „Jenom.“ Ráda háčkuje maňásky, které s radostí rozdává, a do klubu jezdí na koloběžce, kterou jí pořídil syn. Její životní energie je nakažlivá. Z jejích smějících se očí a jiskry v hlase cítíte chuť zapojit se do všeho, co se ten den chystá.

Povídání, sdílení, recepty i oslavy

Setkání mají vždy pestrý program. Část je pravidelná, část sezónní, ale vždy se snaží přinést zábavu i lehké cvičení pro tělo i mysl. Senioři společně zpívají, tvoří, hrají společenské hry, plní kvízy. Na programu je občas promítání dokumentů nebo přednáška. A také pravidelné návštěvy blízké mateřské školy, kde senioři čtou dětem před spaním pohádky.

A to není všechno. Když je pěkné počasí vyrážejí na procházky, na výstavy nebo na společné kulturní akce. Dokonce se už jednou dostali i na mezigenerační diskusi do Parlamentu, kde mluvili o potřebách a zkušenostech starší generace.

Různorodý program dává příležitost prožít neobyčejné zážitky, ale největší hodnotu má pro seniory samotné společenství. Pocit, že někam patříte a že na vás někdo čeká.

A tak velkou část setkání tvoří obyčejné – ale nesmírně důležité – popovídání. O životě, o vzpomínkách a běžných radostech i starostech. Senioři si vyměňují recepty, sdílejí tipy do kuchyně, nosí ochutnávky toho, co se komu povedlo upéct. A každé narozeniny se tu slaví jako velké jubileum, protože v tomto věku je každý rok tak trochu kulatý.

Klub seniorů na Černém Mostě má také svého klubového maskota, fenku Sisinku. Ta je věrným přítelem a doprovodem paní Murušky. Seniorům dělá milou společnost a s lehkou nadsázkou také hlídá čas: když potřebuje ven, je jasné, že se tu povídalo opravdu dlouho.

Práce se seniory jako životní poslání

Za atmosférou plnou vřelosti a přijetí stojí vedoucí klubu Alena Machová, energická a empatická žena, maminka čtyř dětí. Práce se seniory a lidmi se zdravotním postižením jí byla blízká celý život. Ovlivnil ji zejména hluboký vztah s její nevidomou babičkou, který ji nasměroval k vysokoškolskému studiu aktivizační práce.

Se seniory začala pracovat už ve dvaceti letech jako dobrovolnice v domově pro seniory. Před 4,5 lety ji oslovil pan farář z Kyjí, aby pomohla založit právě tento klub.

Co jí práce se seniory dává? „Obohacují mě svou vnitřní moudrostí,“ vypráví Alena. „Učí mě zpomalit, učí mě trpělivosti, učí mě dobře žít. Je to hřejivý pocit – být tu pro ně a vidět svět jejich očima. Často se mě dotýkají hloubkou svých myšlenek a podnětů.“

Do Klubu seniorů Charity Praha 14 může přijít každý, kdo nechce být doma sám, kdo hledá společnost nebo jen místo, kde se dá posedět u kávy a najít nové přátele. „Každý je vítán,“ říká Alena Machová a dodává: „Dobrá nálada, která tu panuje, je nakažlivá.“