Otevírám ventilek z nebe

Talentovaná nevidomá klavíristka Ráchel Skleničková má za sebou řadu hudebních úspěchů. Vystupovala například na Pražském jaru, získala ocenění na prestižních soutěžích, zpívala s Meky Žbirkou či Tomášem Klusem. Nyní potěšila svou hudbou i obyvatele Domova pro seniory kardinála Berana.

Co vám přináší vystoupení v domovech seniorů?

Baví mě emoce těch lidí. Já dám energii jim, oni mně ji vrací. Díky nim neztrácím nadšení pro svou práci, pro hudbu obecně. Takovéto charitativní koncerty doporučuji všem profesionálním hudebníkům, aby si připomněli nadšení, které hudba přináší jejich posluchačům. Se sborem Gabriel jezdíme za seniory pravidelně a baví nás to.

Jaký máte vztah konkrétně k Domovu seniorů v Mukařově?

V Domově pracuje manželka našeho basisty, takže jsem sem v minulosti často jezdila na zahradní slavnosti. V jedenácti letech jsem tady poprvé zkoušela hrát na akordeon. Se sborem pravidelně přijíždíme na předvánoční koncerty. Sólově tu ale dnes vystupuji teprve podruhé.

Jaké to je být profesionální hudebnicí bez zraku?

K hudbě potřebujete hlavně sluch a hmat. Bez zraku se obejdete, i když to vyžaduje hodně úsilí. Zahraju i těžké skladby, ale potřebuju na to 2x víc času než vidomý profesionální klavírista. A na rozdíl od něj já musím hrát zpaměti. Mám do budoucna spoustu nápadů, baví mě například kombinovat vážnou hudbu s blues.

Z čeho čerpáte radost?

Kromě hudby se učím cizí jazyky, ráda cestuji a poznávám nové kultury, sportuji, a občas si zahraju počítačové hry. Hudbu mám spojenou s duchovnem. Mám pocit, že Boha žiju a že hudbou otevírám ventilek z nebe a předávám lidem Boha ze shora. Doufám, že když mě někdo poslouchá, že povzbuzuji jeho duši.