Pomoc musí člověka posouvat, kdyby byla bezbřehá, je k ničemu

30. 4. 2017

Pomoc musí člověka posouvat, kdyby byla bezbřehá, je k ničemu

K ohroženým skupinám, kterým se Charita věnuje, patří také vězni. Lidé vykolejení z pobytu za mřížemi a s pošramoceným sebevědomím, kteří hledají svoji další cestu. Mnohdy začínají úplně od nuly, často s dluhy na krku. S bývalými vězni se často setkávají pracovníci azylových domů. „Řada našich klientů má ‚záznam‘, není to nic neobvyklého,“ říká sestra Radima z Azylového domu sv. Terezie v Praze, kde lidem v nouzi poskytují odborné poradenství.

Pomoc musí člověka posouvat, kdyby byla bezbřehá, je k ničemu „V poradně s klienty řešíme zejména práci a bydlení,“ pokračuje sestra Radima. Potřebují také povzbudit. „Někteří si nevěří, ty musíme ‚zeschopňovat‘, podpořit je. Jiní mají přehnané sebevědomí – ty zase upozorňujeme, jaká je čekají rizika. Klient se nesmí ve svých problémech ‚zacyklit‘. Učíme je třeba vyjít s penězi, aby byli, pokud možno, soběstační. Ne každý to však zvládne. Mnozí lidé jsou přehnaně důvěřiví, nechají se okrást, nebo z nich jiní vylákají peníze a už je nevrátí.“

S láskou a profesionalitou

„Hlavním principem je přistupovat k lidem bez předsudků,“ pokračuje Radima a vysvětluje systém na příkladu vah – na jedné misce je křesťanská pomoc, na druhé to, co klienti opravdu potřebují. „Naším přínosem je, že celá tíha neleží jen na klientovi, i když jej vedeme k osamostatnění.“ Prakticky dojde k oboustranné dohodě. S každým v poradně sestaví jeho osobní plán, který stanoví, kam by se měl klient posunout. Co je schopen zařídit sám, to si udělá. A musí se pojmenovat věci, které nezvládne. „Dnes mu dáme najíst, ale příště by si jídlo měl opatřit bez nás. Jinak by mu zůstaly jen natažené ruce a s nimi nespokojenost, že dostal málo. Pomoc nemůže být bezbřehá, taková by byla k ničemu,“ říká Radima.

V některých situacích už charitní pomoc nedostačuje. „Často jsme poslední instance, kam se klient ve zuboženém stavu dostane. Snažíme se ho dopravit k lékaři, do domova, někdy na psychiatrii,“ říká Radima.

„Záznam v trestním rejstříku je společenským stigmatem. Proto se snažíme, aby u nás lidé s vězeňskou zkušeností našli klidné místo, kde jimi nikdo nepohrdá, kde mohou s určitým odstupem promyslet svoji situaci, aby nerezignovali na sebe, na svůj život a na společnost. Tady by měli zjistit, že mají šanci. Netvrdím, že lidi na okraji dostaneme ze všech problémů, ale i těch několik procent úspěchů má svůj smysl,“ uzavírá sestra Radima a ukazuje fotku usměvavého chlapíka s nakrátko zastřiženými fousy. „Ten chlap smrděl a ležel na ulici. Naštěstí se z toho vykřesal a začal znovu žít. Lidé, kteří si odseděli trest, v sobě mají zakódované povědomí, že zklamali a nejspíš zase zklamou. Naším úkolem je dodat jim sebevědomí, že to tak být nemusí a že život má smysl.“

Jan Oulík

Související články

Pomoc lidem bez domova

27. 3. 2020

Stanové městečko omezí pohyb lidí bez domova po ulicích

Pomoc lidem bez domova

20. 3. 2020

Lidem bez domova jsme rozdali 600 roušek. Sociální služby pokračují

Pomoc lidem bez domova

17. 2. 2020

Zkušenosti Arcidiecézní charity pomáhají magistrátu zabydlet nově uvolněné sociální byty

Pomoc lidem bez domova

28. 1. 2020

Ministr Petříček navštívil charitní Azylový dům sv. Terezie pro lidi bez přístřeší