Poselství papeže Františka ke 110. světovému dni migrantů a uprchlíků

Bůh kráčí se svým lidem

Drazí bratři a sestry!

Loni 29. října skončilo první zasedání XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody. Toto shromáždění nám umožnilo hlouběji pochopit synodalitu jako součást základního povolání církve. „Synodalita je zejména cestou, kterou Boží lid prochází společně, a plodným dialogem mezi charismaty a službami, jež slouží k příchodu Božího království“.

Zdůraznění synodálního rozměru umožňuje církvi znovu odhalit její cestovní povahu, kdy jako Boží lid kráčí dějinami a „migruje“ směrem k Božímu království (srov. Lumen Gentium, 49). Přirozeně si vybavujeme biblický příběh Exodu, který popisuje Izraelity na cestě do zaslíbené země: dlouhá cesta z otroctví ke svobodě, která předznamenává cestu církve k jejímu konečnému setkání s Pánem.

Podobně můžeme vidět v migrantech naší doby, stejně jako v těch z každé jiné epochy, živý obraz Božího lidu na cestě do věčné vlasti. Jejich nadějeplné cesty nám připomínají, že „naše občanství je v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista“ (Fp 3,20).

Obrazy biblického exodu a migrantů mají několik společných rysů. Stejně jako lid Izraele v době Mojžíšově, i migranti často prchají před útlakem, zneužíváním, nejistotou, diskriminací a nedostatkem příležitostí k rozvoji. Podobně jako Židé na poušti, také migranti na své cestě čelí mnoha překážkám: jsou zkoušeni žízní a hladem; jsou vyčerpáni prací a nemocemi; jsou pokoušeni k zoufalství.

Podstatou Exodu, a vlastně každého exodu, je skutečnost, že Bůh kráčí před svým lidem a vždy ho doprovází, spolu se všemi svými dětmi, v každé době a na každém místě. Boží přítomnost uprostřed lidu je jistotou dějin spásy: „Hospodin, tvůj Bůh, jde s tebou; nenechá tě padnout, neopustí tě“ (Dt 31,6). Pro lid, který vyšel z Egypta, se tato přítomnost projevovala různými způsoby: oblačný a ohnivý sloup ukazující a osvětlující cestu (srov. Ex 13,21), stan setkání, který chránil archu smlouvy a činil Boží blízkost hmatatelnou (srov. Ex 33,7), sloup s bronzovým hadem, který zajišťuje božskou ochranu (srov. Nm 21,8–9), mana a voda (srov. Ex 16–17) jako Boží dary hladovým a žíznivým lidem. Stan je způsob přítomnosti, který je Pánu zvlášť drahý. Za Davidovy vlády si Bůh zvolil přebývat ve stanu, nikoliv v chrámu, aby mohl kráčet se svým lidem „od stanu ke stanu a od příbytku k příbytku“ (1 Krn 17,5).

Pro řadu migrantů je Bůh průvodcem, spolucestovatelem a jistou oporou jejich spásy. Svěřují se mu, než se vydají na cestu, a hledají ho v časech nouze. V něm nacházejí povzbuzení, když jsou skleslí, a díky němu se setkávají s dobrými Samaritány na své cestě. V modlitbě mu svěřují své naděje. Kolik Biblí, kopií evangelií, modlitebních knih a růženců provází migranty na jejich cestách přes pouště, řeky, moře a hranice všech kontinentů!

Bůh nejen kráčí se svým lidem, ale zůstává v něm, protože se ztotožňuje s muži a ženami na jejich pouti dějinami, především s těmi nejmenšími, chudými a vyloučenými. V tom vidíme rozšíření tajemství Vtělení.

Z tohoto důvodu je setkání s migrantem, stejně jako s každým bratrem a sestrou v nouzi, „také setkáním s Kristem. On sám to řekl. Je to on, kdo klepe na naše dveře, hladový, žíznivý, neznámý, nahý, nemocný a uvězněný, žádající o přijetí a pomoc“ (Homilie, Mše svatá s účastníky setkání „Bez strachu“, Sacrofano, 15. února 2019). Konečný soud v kapitole 25 Matoušova evangelia nenechává nikoho na pochybách: „Byl jsem cizinec, a přijali jste mě“ (v. 35); a znovu „Amen, říkám vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili“ (v. 40). Každé setkání na cestě představuje příležitost setkat se s Pánem; je to příležitost nabitá spásou, protože Ježíš je přítomen v bratru nebo sestře, kteří potřebují naši pomoc. V tomto smyslu nás chudí zachraňují, protože nám umožňují setkat se tváří v tvář Pánu (srov. Poselství ke Třetímu světovému dni chudých, 17. listopadu 2019).

Drazí bratři a sestry, v tento den věnovaný migrantům a uprchlíkům se sjednoťme v modlitbě za všechny, kteří museli opustit svou zemi při hledání důstojných životních podmínek. Kráčejme spolu s nimi, buďme spolu „synodální“ a svěřme je, stejně jako nadcházející shromáždění synody, „pod ochranu Blahoslavené Panny Marie, znamení jisté naděje a útěchy pro věrný Boží lid, jak pokračuje ve své pouti“ (Souhrnná zpráva XVI. řádného generálního shromáždění: Na cestě dál).

Řím, Lateránská bazilika svatého Jana, 24. května 2024, památka Panny Marie, Pomocnice křesťanů