Proč máme radost, když začnou děti zlobit? Ohlédnutí za 30 lety programu MEDEVAC

MEDEVAC, program humanitárních evakuací zdravotně postižených obyvatel, slaví 30. narozeniny. Již 18 let se na jeho průběhu podílí Arcidiecézní charita Praha. Za tu dobu asistovali pracovníci Střediska Migrace pacientům například z Ukrajiny, Pákistánu, Kosova, Afghánistánu, Kambodži, Barmy, Běloruska, Sýrie, Libye, Iráku, Gruzie a Keni.

Program je určen primárně pacientům, kterým není možné zajistit léčbu v jejich zemi a zdravotní stav je natolik vážný, že je ohrožuje na životě.

První roky se jednalo převážně o dětské pacienty. To ale změnil rok 2014, kdy do ČR na léčení přicestovalo z Ukrajiny přes 40 civilistů zraněných na Majdanu.

Úkolem pracovníků Střediska Migrace je doprovázet pacienty v cizím prostředí, zprostředkovat jim tlumočení a pomoci jim se zorientovat. „Zajišťujeme pro klienty nejen materiální pomoc, jako je teplé oblečení, potraviny, hygienické potřeby a podobně, ale jsme jim oporou v těžkých chvílích nejistoty, kdy jdou malé děti na těžké operace a maminky se strachem čekají, jak dopadnou,“  vysvětluje Světlana Porsche, ředitelka Střediska Migrace. „Když se pak pacienti dostatečně zotaví, nabízíme například i výlety po Praze, aby v České republice poznali i jiné prostředí, než jen nemocniční pokoj.“

„Našim úkolem je, jak s nadsázkou říkám, naučit děti opět zlobit,“ přibližuje Světlana Porsche a pokračuje: „Neumíte si představit ten rozdíl a následnou radost, když přicestuje malé dítě, které maminka nese v náručí a které vypadá jako pobledlá bezvládná panenka, a vy ho pak po pár týdnech vidíte, jak běhá po pokoji, hází polštáři a maminka ho nemůže chytit. Tohle jsou ty nejhezčí chvíle, které člověku vženou slzy do očí“.

Projekt MEDEVAC nám přichystal spoustu výzev, ať už logistických, emočních, ale také třeba detektivních. „Mám na mysli například hledání tlumočníků pro pacienty z Kambodži a Barmy,“ vypráví Světlana. „Nakonec se nám ale většinu výzev podařilo zdolat.“

Pracovníci Charity doprovází klienty od příletu, přes léčbu, rekonvalescenci, až po odlet zpět do vlasti. Často se ozvou krajané, kteří dlouhodobě žijí v ČR, s nabídkou pomoci. Pro pacienty je příjemným zpestřením promluvit si s krajany v rodném jazyce a potkat tu malý kousek svého domova.

U většiny našich projektů známe začátek příběhu – nejistoty a problémy, kterým klienti čelí. Poradíme, poskytneme pomoc, ale pak už neznáme konec. Klient naši odbornou sociální poradnu opustí a nejsme s ním dál v kontaktu. Nevíme, jak s nabitými informacemi naložil. MEDEVAC je jiný. „Je to příběh, u kterého známe začátek, průběh i konec, a jsem vděčná, že konce bývají šťastné – jsme svědky uzdravení, velké vděčnosti a slz dojetí,“ uzavírá Světlana Porsche.