Rozhovor s ředitelem: Adopce na dálku^® slaví 25 let pomoci dětem ke vzdělání

Od založení programu Adopce na dálku^® podpořila Arcidiecézní charita Praha ve vzdělávání už 32 tisíc dětí. Čtvrt století pomoci dětem ve vzdělávání představuje Jaroslav Němec, ředitel Arcidiecézní charity Praha.

Byli jste první, kdo s tímto programem v Česku začal.

Arcidiecézní charita Praha byla první organizací, která v České republice zahájila program sponzorství chudých dětí v rozvojových zemích. Pojmenovali jsme jej Adopce na dálku^®, což je u obdobných programů ve světě docela výjimečné. Bylo nám totiž od začátku jasné, že dárce si vytvoří k dítěti vztah. Proto ten název.
Podporujeme kvalitu vzdělávání, investujeme do škol. Šíříme osvětu ve zdravotních otázkách, financujeme rozvoj zdravotní péče. Naše unikum je také práce s komunitou lidí, kam naše pomoc míří. Podporujeme rodiče v tom, aby si našli nějaký zdroj příjmů. Připravujeme projekty jako svépomocné skupiny, rekvalifikační kurzy, mikrofinancování. Nelze odtrhnout dítě a jeho vzdělávání od života celé komunity.

Kolika dětem program pomohl?

Od založení programu Adopce na dálku^® se podařilo podpořit ve vzdělávání už 32 tisíc dětí. Jsou to dívky a chlapci ze sociálně slabých rodin, což v podmínkách rozvojových zemí znamená, že by do školy buď vůbec nechodili, nebo by školní docházku nedokončili. Díky programu Adopce na dálku^® mohou chodit do školy, mají uhrazené školné, dostanou školní pomůcky, školní uniformu, často organizujeme i mimoškolní aktivity, v naléhavých případech hradíme zdravotní výlohy.

Program se stal brzy po svém založení velmi populární. Díky štědrosti českých dárců jsme mohli pomoc velmi rychle rozšiřovat. Začínali jsme v roce 1993 v indické Kalkatě. Dnes pomáháme jen v Indii na třiceti místech. Dále máme stálou misi, tedy české pracovníky, kteří chod projektu kontrolují a řídí, v Ugandě a v Zambii. S chudobou a nedostatečným vzděláním jsme se ale nevypořádali ani na našem kontinentu. Provozujeme proto i evropskou verzi programu Adopce na dálku^® v Bělorusku. Na rozdíl od ostatních cílových zemí se mohou dárci s běloruskými dětmi setkávat buď na letních pobytech v Česku, které pro děti pořádáme, nebo během výjezdu do Běloruska, který také plánujeme.

Zmínil jste, že součástí Adopce na dálku^® je podpora celých komunit. Jaké jsou konkrétní výsledky této pomoci? 

V rámci programu Adopce na dálku^® jsme podpořili desetitisíce dospělých k větší soběstačnosti. Postavili jsme devět škol a jednu nemocnici – v ugandském Buikwe, kde kvalitní zdravotní péče chyběla. Česká nemocnice v Ugandě ročně zachrání životy a zdraví víc než 20 tisícům pacientů. Je plně vybavena, má operační a porodní sál, 86 lůžek, mobilní ordinaci. Její chod by nebyl možný bez podpory českých dárců. (Více na nemocniceuganda.cz)

K jakému datu se 25. výročí Adopce na dálku^® přesně váže?

Rokem zahájení programu Adopce na dálku^® jsou léta Páně 1993. Přesné údaje (měsíc či den zahájení) nemáme, evidence se tenkrát vedla v papírové podobě. Elektronická databáze s přesnějšími údaji existuje až od roku 1997. Od té doby máme přesné údaje o tom, který den začala „adopce“ každého konkrétního dítěte.

Jaké státy si lidé vybírají nejčastěji?

Indii, Ugandu a Zambii. A také zmíněné Bělorusko. V těchto zemích bychom program Adopce na dálku^® chtěli v budoucnu rozvíjet. Máme zde dobré zázemí a spolupráci s místními partnery. Oblasti jsou bez konfliktů. Aktuálně je v programu Adopce na dálku^® podporováno 7 784 dětí.

O jaké částky se typicky ročně jedná?

Lidé jsou často překvapeni, že podpora vzdělání dítěte v těchto zemích je otázkou několika stovek korun měsíčně. Například podpora dítěte ve škole stojí v Indii 410 korun, v Ugandě a Zambii 584, respektive 667 korun. Dárce platí po celou dobu školní docházky dítěte stejnou částku. Pochopitelně náklady na vzdělání jsou nižší u mladších dětí a rostou na vyšších školách. V rámci programu Adopce na dálku^® dokážeme zajistit, že má dítě díky daru svého „adoptivního“ rodiče možnost studovat i vyšší školu nebo nějaký učňovský obor, který mu v budoucnu zajistí pracovní příležitosti.

Kolika dětem se to podaří? A kolik je těch, které školu i přes pomoc nakonec nedostuduje?

Statistika ukazuje, že 70 % dětí úspěšně dokončí vzdělání. Z toho 6 % dětí absolvuje základní školu, největší podíl – 52 % dětí – dokončí nějaké odborné učiliště, tzn. vyučí se konkrétnímu řemeslu. 27 % dětí pak končí se střední školou jiného než učňovského zaměření (ekonomické, veřejně-správní, pedagogické, zdravotnické, sociální obory atd.) To považujeme za úspěch, protože děti většinou pocházejí z vesnických oblastí a řemeslo nebo konkrétní odborná kvalifikace je cesta ke stabilní práci v místě jejich bydliště.

Studijně nadané děti mají možnost pokračovat na vyšších školách. 12 % dětí absolvuje VOŠ a 3 % vysoké školy.

Necelá třetina „adoptovaných“ dětí školní docházku nedokončí. Důvody jsou různé. Ne vždy to znamená nezájem o studium. Někdy se dítě odstěhuje mimo působnost našeho programu. Stává se, že dívka otěhotní a založí rodinu. V podmínkách rozvojových zemí to není nic výjimečného. Špatné studijní výsledky či nezájem rodiny o vzdělání dítěte je bohužel důsledkem nízkého povědomí o důležitosti vzdělání. Rodiče „našich“ dětí jsou většinou sami negramotní. Když je potřeba obdělávat pole nebo zajistit příjem rodiny, někdy odvolají dítě ze školy a pošlou ho na místo toho na pole. I s tím se setkáváme. Snažíme se tento přístup změnit.

Jsme přesvědčeni, že i u dětí, které školu nakonec nedokončí, má každý rok strávený ve škole smysl. Gramotný člověk se ve společnosti dokáže lépe prosadit, umí si spočítat útratu v obchodě, přečíst jízdní řád nebo noviny. Kromě toho má takové dítě delší dětství. Pokud totiž nechodí do školy, je obvykle od útlého věku zapojeno v pracovním procesu.

Jaký je aktuální trend v „adoptování“ dětí na dálku?

V posledních třech letech jsme svědky oživení zájmu o program Adopce na dálku^® ze strany dárců. Zatímco v předchozích letech našlo své dárce nově v průměru 400 dětí ročně, v roce 2015 to bylo 560, v roce 2016 podpořili Češi 839 dětí a v roce 2017 dokonce 997 dětí.

Lidé tedy programu Adopce na dálku^® věří. Stále je pro ně dobrou volbou, pokud se rozhodnou podpořit rozvojovou pomoc v zahraničí. Podporu vzdělávání dětí vnímají ale jako závazek na řadu let. Není však v žádném případě povinností dárce podporovat dítě až do ukončení vzdělávání. Každý rok podpory je velkou pomocí, a pokud to již dále není možné nebo to není vůlí dárce, postaráme se o to, aby podporu převzal někdo další.