Videoreportáž z Domova pro seniory: vlídná péče, duchovní zázemí a příroda

Domov pro seniory kardinála Berana se nachází v Mukařově. Nese jméno po statečném muži, který byl v domově za minulého režimu internován a který tenkrát v boji za své ideály přišel o svobodu i vlast.

Není náhoda, že se dnes toto místo opět stává němým svědkem lidských osudů, které se někdy až nápadně podobají údělu kardinála Berana.

„Staráme se o více než 40 klientů, kteří mají různou potřebu dopomoci. Poskytuje vlídnou a profesionální péči, klientům dáváme pocit jistoty a zázemí,“ říká ředitelka Alena Hanková.

Pomáhala lidem vracejícím se z koncentračních táborů

Jednou z místních obyvatelek je paní Jindřiška Grecová, která letos oslavila úctyhodné 100. narozeniny. Svůj život spojila s Arcidiecézní charitou Praha, pro kterou začala pracovat těsně po válce. Reagovala tehdy na výzvu, že se hledají dobrovolníci pro pomoc lidem vracejícím se z koncentračních a pracovních táborů. „Bylo to ve Sněmovní ulici na Malé straně. A bylo to hrozné. Byly to vyhublé kostry, měly vši, blechy a velký hlad. Někteří měli za sebou pochod až z Německa. Na Hlavním nádraží byla taková mise, takže i tam Charita pomáhala. Přišlo tam asi 8 lidických žen,“ vzpomíná Grecová.

O pár let později poznala svého budoucího muže, který během studií práv také pracoval pro Charitu. Vychovali spolu 3 syny. Začala studovat vysokou školu, ale z té ji komunisté vyhodili.

Mezi slušnými lidmi

Své víry se nikdy nevzdala a dalších 16 let pracovala pro Charitu. Stejně dlouho pak docházela i do Českého rozhlasu, kde potkávala například Vlastimila Brodského nebo Jana Třísku při práci na pořadu pro děti Hajaja. „On ten pořad četl, a když emigroval, tak Hajaja musel zmizet. Pan ředitel nakázal, že se musí vymyslet nová figurka. To už s námi spolupracoval Franta Nepil a ten vymyslel Makového mužíčka,“ vzpomíná Grecová.

Přesto, že prožila válku i 40 let komunistické totality, za svým životem se vždy ráda ohlédne. „Byla jsem šťastná jak v Charitě, tak v rozhlase. Protože všude jsem byla mezi slušnými lidmi,“ říká.

A to platí dodnes. Ani v Domově seniorů není o slušné lidi nouze. „Lidi jsou tu velmi spokojení. Už když se k nám hlásí, vědí proč. Vyberou si nás kvůli krásné zahradě, jsme uprostřed přírody, nabízíme duchovní zázemí, i ta historická budova dýchá klidnou atmosférou, není to žádné nemocniční prostředí. A když se to spojí s vlídnou a profesionální péčí, lidé tu mají nejlepší podmínky prožít spokojené stáří,“ uzavírá Hanková.