Z indického Bengalúru: První v rodině mám bakalářský titul! Díky mé české rodině

Sharanya vyrůstala s maminkou a třemi staršími sestrami na předměstí indického Bengalúru. Ve studiu jí pomohla rodina Šlancarových z Břeclavska. Díky jejich pomoci mohla Sharanye nejen vystudovat a jako první v rodině získat bakalářský titul, ale cítit se i součástí jejich početné milující rodiny.

Sharanya zažila jaké to je vyrůstat v rodině bez táty. Když jí byly tři roky, otec odešel a své dcery vídal jen výjimečně. Jeden z prvních zážitků z dětství, které si Sharanya pamatuje, bylo setkání obou rodičů. Sharanya byla na týden u otce. Hrály si se sestrami venku a dívku srazilo auto. Maminka ke zraněné dceři okamžitě přijela. „Když jsem viděla rodiče zase spolu, byla jsem nesmírně šťastná,“ popisuje Sharanya svou touhu po tom, aby rodiče zůstali spolu.

Pomoc, která změnila život

Její přání se nesplnilo. Brzy se ale stalo něco, co ovlivnilo Sharanyin další život. Maminka sotva zvládala uživit rodinu, na jakékoli další výdaje neměla peníze. Ani na školu. Sharanya se dostala do programu Adopce na dálku^® Arcidiecézní charity Praha. Mohla studovat bez obav, že dojdou peníze na školné, učebnice, školní pomůcky či školní uniformu.

Za pomoc vděčí manželům Šlancarovým. Program Adopce na dálku^® je zaujal natolik, že postupně „adoptovali“ hned několik dětí: „Bylo to velmi zajímavé a pro nás exotické a tajemné,“ vzpomínají. Postupem času se jejich rodina rozšiřovala: „V době, kdy jsme adoptovali Sharanyu, měli jsme čtyři vlastní děti. Po té se nám narodil ještě pátý syn a tak jsme měli dohromady dětí šest. Tak jsme to všichni cítili.“

Také Sharanya cítila, že patří do rodiny: „Jejich péče v každé etapě mého života, finanční podpora, dopisy a drobné dárky mě ujišťovaly o tom, že mě berou jako další ze svých dětí. Vynahradili mi péči, kterou jsem nedostala od vlastního táty.“

Dopisy povzbuzovaly ke studiu

Dopisy spojovaly českou rodinu a indickou dívku po celých třináct let, kdy Sharanya dostávala podporu při studiu. Paní Anna Šlancarová vzpomíná: „Jak děti rostly, byly schopné samy dopisy přeložit. Navzájem jsme si popisovali své zvyky, jak je slavíme, kdy a proč. Také jak se stravujeme, co děláme ve volných chvílích. Snažili jsme se vždy Sharanyu podpořit ve studiích. V dnešním světě je to moc důležité a užitečné. Také to bylo velmi poučné pro naše děti. Mohli jsme jim názorně ukázat, že na světě žijí děti, které to nemají tak jednoduché jako tady u nás. Jsme ráda, že toho mohly být naše děti součástí a věřím, že jim to v životě pomůže srovnat priority. Také nám dost pomohlo, že jsme si mohli s Sharanyou napsat, že se za sebe navzájem modlíme.“

Ačkoli studium nebylo pro Sharanyu jednoduché, nevzdala se: „Nebyl nikdo, kdo by mi se studiem pomohl, ale snažila jsem se a s Boží milostí a modlitbami mého dárce jsem uspěla. Jsem první v rodině, která dosáhla bakalářského titulu! Získala jsem univerzitní vzdělání z psychologie, marketingu a ekonomie.“

Zůstane v našich srdcích

Paní Šlancarovou mockrát zamrzelo, že nemá možnost Sharanyu navštívit a poznat osobně. Chápe ale, že posláním programu Adopce na dálku^® není vytváření citových pout mezi dárcem a podporovaným studentem. Smyslem je darovat vzdělání a s ním šanci na lepší budoucnost. Přesto zůstane Sharanya dlouho v jejich srdcích: „Její fotky máme a ještě dlouho budeme mít doma vystavené. Její dopisy a krásné malůvky máme také pečlivě uschované.“