Zdravotníci – absolventi programu Adopce na dálku® bojují s cholerou v Zambii

Eunice, Elina, Florence, Vincent, Abigail, Sarah a Peggy jsou zambijští zdravotníci. Tito mladí lidé, kteří pocházejí z chudých poměrů, získali vzdělání díky podpoře českých dárců v programu Adopce na dálku^®. V době, kdy jejich země čelí největší epidemii cholery za posledních padesát let, jsou přesně tam, kde mají být – přispívají k záchraně životů svých spoluobčanů.

„Jen co se země trochu zotavila z koronaviru, už znovu platí přísná hygienická opatření, zákaz shromažďování a zkrácené bohoslužby, desinfikují se vozidla, tržiště, domácnosti,“ informuje z místa vedoucí charitní zambijské mise Aleš Vacek. „Podruhé byl odložen začátek školního roku pro 4,3 milionu školáků, probíhá plošná vakcinace obyvatel v ohniscích epidemie. Cholerou se nakazilo kolem 17 000 obyvatel, bohužel téměř 620 infekci podlehlo. Ačkoliv bylo podáno více než 2 miliony vakcín a počet nových případů začal klesat, vyhráno ještě není, cholera se šíří po celé zemi dál. Jsem hrdý na naše absolventy, kteří se zapojili do pomoci. Mladí lidé, kteří nemohli z finančních důvodů studovat, jsou dnes pro svou zemi nepostradatelní. Děkuji českým dárcům, díky jejichž pomoci je to možné.“

Elina Kalaba, zdravotní sestra, venkovské zdravotní středisko v Kabompo

„Část dne pracuji ve středisku, zároveň jsem součástí týmu, který denně vyjíždí do okolních vesnic a provádí zdravotní osvětu i kontrolu hygienických opatření. Navštěvujeme dům od domu, kontrolujeme jakým způsobem lidé vaří a uchovávají uvařené jídlo, kde mají toaletu a zdroj vody. Někteří lidé mají latrínu téměř vedle mělké studny, ze které berou vodu pro svou denní potřebu nebo vedle jámy na odpadky vykopané na pozemku. V takovém případě musíme vše dezinfikovat postřikem a studnu bohužel zasypat. Rozdávali jsme chlorin, ale došel, také vakcíny jsou v tuto dobu rozdávány pouze v Lusace, snad je brzy dovezou i sem. Na místním tržišti jsme zavřeli několik stánků s rychlým občerstvením, jídlo bylo připravováno a podáváno nehygienicky, opakovaně nabádáme trhovkyně k striktnímu dodržování hygieny při prodeji zeleniny a ovoce, rozdáváme letáčky. Zatím naštěstí neevidujeme žádné úmrtí.“

Eunice Lungu, zdravotní sestra, Zdravotní středisko Chinyunyu

„Po ukončení studia na zdravotnické škole v Mpanshye jsem pracovala jako dobrovolnice v nemocnici a pak jsem dostala místo na venkovské klinice. V těchto týdnech bojujeme s epidemií cholery po celé zemi. Zareagovali jsme rychle, včas jsme začali s preventivní vakcinací a brzy obdrželi další zásilky vakcíny, také chlorin v tekuté formě i granulích. Přesto přijímáme místní pacienty s cholerou. Někteří odmítají být ošetřeni, přou se s námi, že se otrávili, chtějí, abychom je poslali domů. Okamžitě je izolujeme od ostatních, provedeme dekontaminaci a zahájíme léčbu. Domů se vracejí až za několik dnů pouze v doprovodu našeho týmu, který jejich domov vydezinfikuje. Místní lidé často vakcínu odmítají. Další velkou výzvou je pro nás neochota lidí dodržovat zásady správné hygieny, které se jim snažíme v místním jazyce neustále vysvětlovat. Až když nám za pár dnů přivezou nakaženého člena rodiny, uvěří a začínají spolupracovat.“

Abigail Bobo, studentka 2. ročníku zdravotní školy v Solwezi

„Studuji tříletý obor Porodnictví a závěrečné zkoušky budu skládat příští rok. Teď se naše normální vyučování dočasně kvůli epidemii přerušilo a my pomáháme v nemocnici. Včera jsme absolvovali kurz o příčinách a prevenci cholery, bakteriích a vakcínách. Je bohužel stále nutné lidem v komunitách vysvětlovat základní hygienické návyky. Je to zásadní pro ochranu před cholerou. Je pravda, že většina z nich nemá přístup k pitné vodě, na svém pozemku má vykopanou pouze mělkou studnu, voda je ale znečištěná, oni si ji důkladně nepřevařují nebo nedesinfikují a také nedodržují správnou hygienu na svých latrínách. Nákaza se pak rychle šíří. Tomu se snažíme osvětou co nejvíce zabránit.“

Sarah Mwale, studentka 3. ročníku zdravotní školy v Solwezi

„Naše zdravotní škola zahájila vyučování dle původního plánu začátkem ledna, ale hned po prvním týdnu lekcí a zkoušek nás poslali do všeobecné nemocnice Solwezi, která je přes ulici naproti naší škole. Měla jsem zde být na praxi později, ale díky probíhající epidemii cholery to uspíšili. Část nemocničního personálu pomáhá v jiné oblasti provincie, a tak nás nyní potřebují. Přijímáme pacienty s cholerou i z okolních chudinských čtvrtí. Po prvním ošetření a dekontaminaci jsou ihned převezeni do izolačního centra Solwezi Urban Clinic. Tam jsou v karanténě, dokud se jejich stav nezlepší. Když jsou propuštěni, tým zdravotníků je odveze zpět domu. I jejich rodina se ale musí podrobit osvětě proti choleře a zároveň se jejich příbytek důkladně vydezinfikuje postřikem.“

Vincent Tembo, zdravotník Chilimba Health Post

„Po studiu zdravotnické školy v Mpanshye jsem nejprve pracoval jako dobrovolník v nemocnici Sv. Lukáše a pak byl zaměstnán na plný úvazek na malé klinice na venkově. Zde jsem se také poprvé setkal před pár týdny s cholerou, když nám z nedaleké vesnice přivezli prvního pacienta s příznaky. Klinika byla ihned částečně uzavřena a pacient byl umístěn do karantény. Vzápětí proběhla celková dezinfekce všech prostor chemickým postřikem, která se i teď opakuje několikrát denně. Od té chvíle byli ostatní ošetřováni pouze dál od budovy ve stínu stromu. Kliniku jsme neuzavřeli, nejbližší nemocnice je odsud daleko. O epidemii cholery jsme věděli, asi tři týdny před tímto případem jsme začali vyjíždět do okolí a rozdávat lidem zásoby chlorinu, začali s preventivním podáváním orálních vakcín a kontrolou latrín v domácnostech, jejich dezinfekcí a zvýšenou osvětou o prevenci infekce cholerou. Pacient na naší klinice se během několika dnů vyléčil a my jsme ho odvezli domů. Náš tým do okolních komunit ale vyjíždí dál a jsem rád, že místní lidé reagovali pozitivně. Díky zvýšené hygieně a prevenci jsme v naší oblasti zaznamenali pouze jediný případ na rozdíl od jiných oblastí.“

Peggy Nyendwa, zdravotní sestra, Rufunsa Health Centre

„Tříleté studium na zdravotní škole v Mpanshye jsem úspěšně ukončila v minulém roce a od června budu pokračovat roční nástavbou k ošetřování nemocných HIV/AIDS. Nyní pracuji jako dobrovolnice. Ačkoliv je stále nejvíce případů v hlavním městě Lusace (180 km), epidemie u nás vypukla také. Poblíž Rufunsy byla totiž nedávno zahájena nelegální těžba zlata. Nejsou zde žádná sociální zařízení, lidé si vaří jídlo, perou prádlo a chodí na toaletu přímo v terénu. Kvůli velkým přívalovým dešťům se lidskými výkaly kontaminoval jediný vodní zdroj. První dny jsme přijímaly desítky případů s tímto velice infekčním průjmovým onemocněním. Někteří pacienti byli tak dehydrovaní, že jim musela být podána infuze do každé paže zároveň, v některých případech to už ale nepomohlo. Naštěstí nám poslali na pomoc další personál z jiných nemocnic. Jakmile se stav některých pacientů stabilizoval, přemístili jsme je do jedné z budov v blízké střední škole. Tam zůstali v karanténě pod dohledem zdravotního personálu, dokud se jejich stav nezlepšil natolik, že mohli být propuštěni.“

Florence Samukonga, zdravotní sestra v Solwezi Urban Clinic

„Nedávno jsem úspěšně ukončila tříleté studium zdravotní sestry a ráda bych pokračovala s navazujícím studiem. Po návratu do Solwezi jsem po Vánocích nastoupila jako dobrovolnice v Solwezi Urban Clinic. V té době jsme zde ještě případy cholery neměli, klinika pracovala v normálním režimu, to se však za pár dnů změnilo. Mé pracoviště se takřka přes noc stalo záchytným izolačním centrem pro celé Solwezi. Jsou k nám přiváženi lidé do karantény z okolních klinik i všeobecných nemocnic Solwezi. Pomáhám prakticky se vším, co je potřeba, jak na příjmu, tak i při ošetřování pacientů, zaváděla jsem i infuze. Evidujeme nízké desítky případů, bohužel nemáme žádné vakcíny na prevenci pro ostatní a také v současné době není již v Solwezi na prodej chlorin, aby si jim lidé mohli dezinfikovat vodu k pití. Každý občan dostává na svůj telefon textové zprávy o prevenci cholery téměř denně z Ministerstva zdravotnictví, lidé i přesto příznaky ignorují. Stále přijímáme nové případy každý den.“