5 stereotypů o lidech bez domova

Co vás napadne při pohledu na bezdomovce? Vyvolává ve vás odpor nebo lítost? V textu vyvracíme mýty, které kolem nich panují.

1. Bezdomovci nemají hygienické návyky, přenášejí nemoci

Malá skupina lidí na ulici v zanedbaném stavu zkresluje celkový pohled na bezdomovectví. Většina se chodí sprchovat do denních center, chtějí dodržovat hygienu jako ostatní. Co se týká přenosu nemocí, zdravotní stav lidí na ulici většinou opravdu není dobrý. Většina nemocí se ale přenáší pouze těsným tělesným kontaktem nebo sdílením osobních věcí, takže při běžném společenském kontaktu přenos nemocí nehrozí.

2. Je to jejich životní volba

Většinou člověk neplánuje, že skončí na ulici s jednou igelitkou. Stát se to přitom může snadno, stačí souhra nešťastných okolností, finanční krach, domácí násilí, psychické nemoci. A k tomu chybějící nebo nefungující zázemí rodiny a přátel.

3. Bezdomovci nechtějí pracovat

Mnoho lidí si hledá brigády. Jednou z možností je prodej časopisu Nový prostor. Jiní například kopou výkopy, zametají chodníky, sekají trávu, sbírají papír, železo či vratné lahve. Většina klientů noclehárny ráno odchází do práce.

4. Mohou si za to sami

Někdo ano, často ale ne. Na ulici se lze ocitnout mnoha způsoby – může to být výkon trestu, ale také rozvod, rodinné problémy nebo zrušení pracovního místa a ztráta zaměstnání. Na trhu u nás chybí levné nájemní byty v majetku měst a obcí, adekvátní a hlavně finančně dostupné bydlení pro seniory.

5. Všichni bezdomovci žebrají

Všichni lidé, kteří se ocitli na ulici, žebráci nejsou. Přes svou nepříznivou sociální situaci by nikdy nežebrali a představa, že jim někdo tuto vlastnost připíše, jim není příjemná.

Zpracováno podle Farní charita Praha 1-Nové Město