Adoptovala 11 dětí a zpříjemňuje život seniorům. Gabriela našla smysl života v pomoci druhým

V poličce má fotografie jedenácti dětí. Když o nich mluví, celá se rozzáří, je zřejmé, že jí dělají radost. Nevadí, že žijí tisíce kilometrů daleko a nikdy se s nimi neviděla. Gabriela je všechny prostřednictvím Arcidiecézní charity Praha „adoptovala“ na dálku.

„Nejdéle podporuji Emanuela. Je mu 32 let, studuje teologii a příští rok bude vysvěcen na kněze. Tím má podpora skončí,“ říká Gabriela a bere do ruky další fotku, 17letého Jesona, sportovně založeného chlapce. Právě dokončil střední školu. I on by se rád stal knězem. Gabriela finančně podporuje i 10letou Angelu z Ugandy, jejíž maminka je HIV pozitivní.

46letá žena nemá děti, a proto měla potřebu nějaké alespoň podporovat. Studium dětí z rozvojových zemí je podle ní důležité. „Radost mi dělají dopisy od nich, obrázky, vysvědčení. Jejich úspěchy prožívám s nimi. Mám z toho dobrý pocit a ty děti mi nahrazují rodinu,“ naznačuje Gabriela, že její dětství nebylo hezké a rodinné vztahy nefungují.

Záleží mi na každém člověku

Potřebu starat se o druhé uplatňuje také v Charitě Praha – Holešovice. Šest let se jako pečovatelka stará o seniory, kteří potřebují pomoc s nákupem, úklidem, ošetřením. Ke každému si vytvoří pouto. Vzpomíná například na paní Ludmilu, ke které docházela čtyři roky. Loni zemřela a Gabriele se o ní dodnes zdá. S panem Zdeňkem zase vedli duchovní rozhovory. Ve vysokém věku se zamýšlel, co v životě nestihl a mrzí ho to. I tomuto muži pomohla Gabriela odejít na druhý břeh.

Navštěvuje lidi sdílné i uzavřené. „Jsem silně věřící, ale víru nikomu nevnucuji, záleží mi na každém člověku,“ říká Gabriela. Důležité je podle ní zázemí Charity, pochvaluje si dobré vedení a kolektiv. Baterky dobíjí cestováním po Česku. Také moc ráda peče a vaří a přečte si pěknou knížku. Nepohrdne kvalitním filmem.

Její cesta k víře byla klikatá. Poprvé ji oslovila ve 14 letech. Pak ale přišly v životě těžké chvíle a 20 let doslova přežívala. Když ale potkala školské sestry sv. Františka, bylo o dalším osudu rozhodnuto. Do roka byla příprava na křest. Po dalších šesti letech se dokonce soukromě zasvětila Bohu.

V programu Adopce na dálku^® a v pečovatelské službě našla Gabriela své místo. „Dlouho jsem hledala něco, co člověka přesahuje. Konečně jsem to našla,“ uzavírá Gabriela.