Domov svaté Rodiny si připomněl 100. výročí zakladatelky sestry Akvinely

Letos by oslavila stoleté narozeniny zakladatelka Domova svaté Rodiny sestra Akvinela Ludmila Loskotová. Tato výjimečná žena, která zasvětila život péči o lidi s mentálním postižením, nás dodnes inspiruje svou empatií, soucitem, ale i rozhodností a rázností, s jakou dokázala uskutečňovat své vize.

Sestra Akvinela Ludmila Loskotová (1923-2007) z Kongregace školských sester de Notre Dame ovlivnila životy mnoha lidí. 28 let působila ve Šluknovském výběžku v Ústavu sociální péče v Horní Poustevně, 13 roků věnovala budování Domova sv. Rodiny v Praze. V roce 2000 jí prezident Václav Havel udělil státní vyznamenání za zásluhy.

„Měla jasnou vizi a neutuchající energii vnést do života Domova řád a směr, nejlépe vlastním příkladem,“ vzpomíná Jana Dočekalová, která v Domově pracuje od jeho založení. „Na prvním místě byl klient, ale ne ve smyslu „ten ubohý“, který potřebuje naprosto ve všem pomáhat a za kterého musíme udělat prakticky vše, ač sám umí leccos. Byli jsme vedeni k tomu, abychom se učili klienty zaměstnávat a dělat všechno s nimi. Tento přístup v Domově přetrvává dodnes.“

Jana Dočekalová vede terapeutické dílny, které jsou jednou z mnoha aktivit pomáhající obyvatelům Domova sv. Rodiny udržet a rozvíjet jejich schopnosti. Svými výrobky – obrazy, keramikou, tkaným textilem nebo i výrobky ze dřeva – dokáží být užiteční a potěšit své okolí.

Profesionální péče i laskavý domov

Domov sv. Rodiny byl po Sametové revoluci prvním pobytovým zařízením v hlavním městě s celoroční péčí o děti s mentálním a kombinovaným postižením. Díky průkopnici sestře Akvinele předběhl Domov dobu. Principy, které se v péči uplatňovaly tehdy, jsou platné i v dnešní době.

Domov sv. Rodiny dnes pečuje o 70 klientů. Poskytuje profesionální sociální a zdravotní péči. Intenzivně se věnuje, stejně jako ve svých začátcích, aktivizaci, která zachovává maximální míru soběstačnosti. Zároveň klade důraz na individuální přístup a neformální domácí prostředí.

„Někteří z našich svěřenců vyžadují občasnou asistenci, velká část z nich potřebuje nejvyšší míru každodenní dopomoci. Všichni ale potřebují laskavé a důstojné zázemí, kde by se cítili jako doma,“ říká Pavel Kopka, ředitel Domova sv. Rodiny.