Jak farnosti a školy v České republice mění životy chudých dětí

Adoptovat dítě na dálku je snadné. A když je vás na to víc, například celá školní třída, kolektiv v práci nebo farní společenství, je to ještě snazší.

Dlouholetou zkušenost s „adoptováním“ na dálku mají i ve farnosti Benešov. „Dříve se angažovaly děti, které se učily pomáhat svým vrstevníkům v chudých zemích. Potom podporu převzala farní Charita,“ vzpomíná farnice Irena Jansová, která se organizace společné farní „adopce“ ujala poté, co všechny děti podporované na dálku úspěšně ukončily studia. „Chtěla jsem, aby tradice pokračovala.“

Svůj záměr podpořit studium bohoslovce na severu Ugandy konzultovala nejprve s panem farářem. Se vstřícností se setkala nejen u něj, a i u farníků, kterým nápad po nedělní bohoslužbě představila. „Zvedla se vlna ohlasu. Potřebné prostředky na pokrytí studia ugandského chlapce se sešly velice rychle a dokonce v takovém množství, že jsme  nakonec adoptovali seminaristy dva,“ vypráví Irena Jansová.

Když chybí čas nebo peníze

V celé České republice se do Adopce na dálku^® zapojilo už 160 farních společenství a přes 100 škol či školních tříd. Pomáhat ve skupině dárců řeší hned dvě zásadní překážky, které mohou dárce odrazovat: nedostatek času či peněz. Zatímco pro jednotlivce může být částka několika tisíc korun ročně překážkou (pozn.: roční podpora jednoho dítěte stojí od 4 900 do 8 500 korun), v kolektivu se snáz vybere potřebný obnos. A co víc, praxe potvrzuje, že skupina obvykle vybere částku ještě vyšší, než jaká je potřeba na roční podporu jednoho dítěte. Pak je možnost podpořit více studentů nebo věnovat dítěti a jeho rodině mimořádný dar v podobě kozy, krávy, sadby či zemědělského náčiní.

Pro někoho je zase obtížné najít čas, jak potvrzuje i Irena Jansová z benešovské farnosti. „Lidé často nemají problém poslat domluvenou částku, ale sami jsou příliš zaneprázdněni na to, aby se o adopci a korespondenci s dětmi starali. Ani pro mě to v současné době už není tak snadné jako dříve. Ale role organizátora jsem se ujala dobrovolně, abychom mohli podpořit studenty po celou dobu jejich studia. To je cíl, ke kterému míříme společně.“

Podpora faráře je klíčová

Co konkrétně obnáší zorganizovat ve farnosti podporu pro chudé dítě v rozvojové zemi? Irena Jansová poznamenává: „Je jistě velice vhodné mít podporu místního faráře. Velmi pomůže, když se k myšlence vyjádří a zasadí ji do kontextu křesťanské lásky k bližnímu. Případně zahrne do bohoslužeb i pravidelné modlitby za „adoptované“ děti. Ulehčí mi tím výrazně vyslovení žádosti o finanční prostředky na jejich podporu.“

Náročnější je podle Ireny Jansové udržovat komunikaci s podporovanými dětmi. V jejím případě jde o čtyři studenty – dva, které podporuje farnost, a další dva, jejichž studium hradí z vlastního rodinného rozpočtu. „Lidé se ale nemusí bát. Jednak s překladem dopisu pomůže Charita a jednak se ve farnosti vždycky našel někdo, kdo mi s dopisováním chtěl aspoň nějakou dobu pomáhat. Máme tu například jáhna, který si s bohoslovci dopisoval v době, kdy se připravoval na duchovní dráhu.“

Adopce na dálku^® nastavuje zrcadlo

Adopce na dálku^® pomáhá již tři desetiletí. Díky štědrým českým dárcům získalo vzdělání přes 36 tisíc chudých dětí v Indii, Ugandě, Zambii a dalších zemích. Pomoc změnila jejich životy. Z negramotných námezdních dělníků jsou zedníci, elektrikáři, švadleny, kadeřnice, ale i učitelé, sociální pracovníci či lékaři.

Překvapující je, že program Adopce na dálku^® transformuje i životy těch, kteří pomáhají. „Naši ugandští chlapci nám jasně ukazují, že šťastný a naplněný život není o materiálním dostatku,“ zamýšlí se Irena Jansová. „O Vánocích v dopise s nelíčenou radostí a vděčností děkovali, že díky nám dostali cenné dary: plastový škopík a deku. Vždy nás ujišťují o svých neustálých modlitbách a z jejich dopisů lze vždy vyčíst i velkou radost ze života. „Adoptované“ děti nám tak nastavují tolik potřebné zrcadlo, v němž můžeme zahlédnout, v čem spočívají skutečné hodnoty,“ uzavírá Irena Jansová.