Maršovická fara ožívá dětským smíchem. Charita pořádá výtvarný tábor pro rozvoj kreativity i empatie

V nově zrekonstruované faře v Maršovicích právě probíhá výjimečný dětský tábor, kde si děti hrají, kde tvoří a kde se zároveň učí respektu a vzájemné pomoci. Letní tábory, které pořádají Charita Starý Knín, Charita Roudnice nad Labem, Charita Příbram a Charita Beroun, integrují děti ze sociálně znevýhodněných rodin i děti s poruchami autistického spektra či ADHD.

Soustředěně se sklání nad sádrovou destičkou a opatrně do ní vrývají ornament podle vlastního návrhu nebo podle předlohy. „Takhle vznikal renesanční typ omítky, sgrafito,“ vysvětluje dětem vedoucí tábora Markéta Prodanová z Charity Starý Knín. U dlouhých stolů sedí asi dvacet dětí a každé pracuje na svém motivu. Ve vzduchu je cítit soustředění i radost z tvoření. Ve vedlejší místnosti dokončují děti model středověkého hradu.

Výtvarně zaměřený příměstský tábor je letos premiérou. Před dvěma týdny skončil na bývalé maršovické faře pirátský tábor a v srpnu tu proběhne taneční turnus. Charity letos v létě uskuteční na několika místech pražské arcidiecéze celkem 11 dětských táborů pro bezmála 250 dětí.

Co dělá charitní tábory výjimečné? „Umíme začlenit děti ze sociálně slabých rodin i děti se zdravotními problémy, jako je porucha autistického spektra nebo porucha pozornosti,“ říká Markéta Prodanová, energická pedagožka a výtvarnice, která je duší táborů v Maršovicích. „Chceme, aby u nás děti zažily něco víc, aby se tady i ty, které se nacházejí v obtížných životních situacích, cítily dobře, aby pocítily přijetí a pochopení.“

Cesta dějinami umění

Každý den výtvarného tábora se nese v duchu jednoho z uměleckých slohů. V pondělí začínali gotikou. Děti se dozvídaly o vysokých stavbách, které směřovaly k Bohu, kreslily katedrály a z papíru vyráběly vitráže. Menší děti tvořily hrady, starší si vyzkoušely ozdobné knižní iniciály.

„Seznamujeme se s výtvarným uměním, s tím, jak se proměňovalo v průběhu dějin od gotiky po modernu. Dokonce se osobně setkáváme s umělci, jako je Leonardo da Vinci, Vincent van Gogh či Claude Monet,“ usmívá se Markéta Prodanová při představě, jak se budou děti učit o umění přímo od historických postav, které je – v dobových kostýmech – přijdou navštívit.

Markétě pomáhají s organizací programu čtyři praktikantky, z nichž některé dokončily výtvarnou střední školu a pokračují dál na pedagogickou fakultu se zaměřením na výtvarnou výchovu. Vedou děti při tvoření, ale pomáhají se vším, s čím je potřeba. Například při stolování. Jídlo patří rozhodně k silným stránkám maršovických táborů. Chutná doslova jako od maminky. „Do kuchyně jsem povolala svoji mamku. Je v důchodu, tak má o čas. Děti její jídla milují, přidávají si dokonce i polévky,“ směje se Markéta Prodanová.

Po obědě vždy přichází polední klid v podobě pohádky. Pauza je nutná zejména pro malé děti, které jsou po dopoledním programu příjemně utahané. Tvoření se totiž střídá s pohybovými hrami na zahradě.

Když se rozezní zvony místního kostela, je čas na odpolední program. Děti se postupně zvedají ze židlí a relaxačních vaků, některé jsou v myšlenkách ještě u pyšné princezny, jiné už netrpělivě vyhlížejí, co bude dál. Ať už to bude cokoli, jedno je jisté – budou to dělat společně, jako jeden tým, kde každý má své místo.

Práce, která je posláním

„Děláme to všichni z nadšení a od srdce,“ odpovídá Markéta Prodanová na otázku, proč se dětským táborům věnuje. Jako učitelka a pracovnice charitní sociálně aktivizační služby pro rodiny vnímá svou práci jako poslání. Na jejím přístupu k dětem je to vidět. Umí povzbudit, pohladit, ale i nastavit jasné hranice.

Velkou radost jí dělají pozitivní ohlasy rodičů. „Je to pro mě dar a odměna,“ zamýšlí se. „Tábor s námi prožívají. Upečou buchtu, přinesou ovoce. Jsou rádi za to, že ukazujeme dětem, jak trávit čas a čerpat radost ze života i jinak než u mobilu nebo počítače.“