Nový nábytek a nejmodernější polohovací lůžka potěšily seniory v Domově sv. Václava

Když vejdete do budovy Domova svatého Václava, můžete mít pocit, jako by se zde čas zastavil. Historický exteriér i interiér Domova postaveného na konci 17. století může na někoho působit trochu starobyle. Změny, kterými stavba procházela od doby svého vzniku, završila nepříliš zdařilá rekonstrukce v 50. letech minulého století.

„Čas se ale u nás nezastavil v padesátých letech. Máme moderní kuchyň, ve které kuchařky vaří výborná jídla, prádelnu, prostornou koupelnu, velkou kapli, ve které kněz slouží každodenní mše svaté,“ připomíná ředitelka Domova sv. Václava Ivana Otřísalová. „Máme také krásný prostor bezbariérové zahrady, kde najdete místo ke ztišení třeba u Lurdské jeskyně, můžete si projít křížovou cestu, chvíli posedět ve stínu stromů u jezírka s lekníny.“

Již delší čas vyvíjí Arcidiecézní charita Praha velké úsilí, aby mohl projít celý objekt kompletní rekonstrukcí. Velká vnitřní přestavba změní dispozice objektu včetně velikosti pokojů a jejich vybavení vlastním sociálním zařízením.

Než se ale tato velká rekonstrukce uskuteční, snaží se pracovníci Domova alespoň o malé praktické změny. „V loňském roce se nám podařilo vybavit novým nábytkem deset z dvaceti čtyř pokojů. Pro klienty, kteří již většinu dne tráví na lůžku, jsme koupili nejmodernější polohovací lůžka,“ informuje Ivana Otřísalová.

„Při všem tom si stále uvědomujeme, že odchod do domova není lehký. Jednoho dne si musíte sbalit svůj „celý život“ do pár tašek a přestěhovat se do neznámého prostředí s vědomím, že zde pravděpodobně prožijete zbytek života. Jak příjemná je potom skutečnost, že si můžete vybrat, jakým nábytkem bude váš pokoj vybaven. Můžete si dokonce s sebou vzít nějaký nábytek ze své domácnosti, oblíbené křeslo, postel i jiné věci, které pokoj zútulní a pomůžou vytvořit pocit domova. Sociální pracovnice s vámi promluví o všech možnostech, například i o rozmístění nábytku v pokoji. Prostě chceme, aby naši klienti neměli pocit života v ústavní péči, ale aby Domov sv. Václava byl jejich opravdovým domovem,“ uzavírá Ivana Otřísalová.