Od útěku od tyranů až k samostatnému bydlení

Pomoc Poradny Magdala ženám sužovaným násilím má celou řadu podob a forem. Hovořili jsme s jednou z jejích klientek, paní Stanislavou.

Jak jste se ke službě Poradny Magdala dostala?

Celé dva roky mě fyzicky i psychicky týrali manžel a tchýně. Zachránil mě až útěk a s pomocí sestry jsem vyhledala azylový dům a pak i služby Poradny Magdala. Dostala jsem se do psychické pohody a nedávno získala i sociální byt, kam se mohu uchýlit se svojí dcerou. Nehrozí mi, že mi někdo sebere dítě, a kdykoliv mám nějaký problém, mohu se na Magdalu obrátit.

Co pro vás bylo nejtěžší?

Mluvit o tom, co jsem prožila. V té době mi pomáhalo jít si vyprat, uklidit pokoj, horká sprcha, psala jsem si deník. Mluvit o všem, co jsem prožila, například o znásilnění, je strašně těžké. Bylo to vyčerpávající, ale důležité.

Velkým tématem v rámci spolupráce s Poradnou Magdala jsou pro vás mezilidské vztahy…

Teď si vystačím sama jenom s dítětem. Nevyhledávám někoho, kdo by se mnou žil. V průběhu spolupráce s Magdalou se zlepšil můj vztah s tátou, který předtím byl u ledu. Teď se zajímá o mě i moje děti.

Bydlela jste přes rok v režimu utajení, nyní bydlíte v samostatném charitním bytě. V čem vidíte největší rozdíl?

Jsou věci, které musím nyní řešit sama a bez podpory. Pokud ale nemám dobrý den, tak vezmu telefon a napíšu SMS nebo zavolám mému kontaktu v Magdale. V samostatném bydlení mám také soukromí. Nikomu se nemusím každý večer přihlašovat a chodím ven, kdy se mi chce. Mám tu větší klid. V prvních dnech jsem si ani nedokázala představit, že budu bydlet sama.

Přihlásila jste se do rekvalifikačního kurzu Pracovník v sociální službě. Co vás k tomu vede?

Chtěla bych pracovat v azylovém domě a pomáhat maminkám, které byly ve stejné situaci jako já. Motivací byl přístup pracovníků. Potkala jsem v Magdale několik pracovnic, od nichž se mi dostalo okamžité a účinné péče. Chci také tak pomáhat: ta práce má smysl, bavila by mě a já bych ji chtěla dělat.