Poradna Magdala připravuje vzdělávání soudců v oblasti domácího násilí

Od ledna 2026 budou soudci a soudkyně nově vytvářet vlastní tříleté vzdělávací plány. Podle Poradny Magdala by v nich neměla chybět témata domácího a sexuálního násilí, traumatu, potřeb dětí nebo mocenské dynamiky ve vztazích.

Odborníci z Poradny Magdala nezůstávají jen u doporučení. Pro soudce a soudkyně připravují odborný seminář zaměřený na praktické fungování asistovaných kontaktů, předávání dětí a podporované komunikace. „Chceme sdílet zkušenosti z praxe a přispět k lepšímu porozumění situacím, se kterými se rodiny i soudy setkávají,“ upřesňuje Martina Zaťková, vedoucí Poradny Magdala.

Právě zkušenosti z praxe ukazují, jak důležité je, aby soudci a soudkyně měli vedle právní odbornosti také aktuální poznatky o domácím a sexuálním násilí.

„Nejde nám o to říkat soudům, jak mají rozhodovat. Jde nám o to, aby soudci a soudkyně mohli vedle právní odbornosti vycházet také ze současných poznatků o traumatu, mocenské nerovnováze, kontrolním chování a dopadech násilí na dospělé i děti,“ vysvětluje Martina Zaťková.

Konflikt mezi rodiči a domácí násilí nejsou totéž

Konflikt mezi rodiči a domácí násilí se mohou na první pohled jevit podobně. Rodiče spolu nedokážou komunikovat, vzájemně se obviňují a dítě ztrácí pocit bezpečí. Za podobnými projevy se ale mohou skrývat velmi odlišné situace, které vyžadují rozdílný přístup.

Pokud se domácí násilí zamění za dlouhodobý rodičovský konflikt, hrozí, že rodina nedostane pomoc, kterou skutečně potřebuje. Jiný postup je vhodný tam, kde jsou rodiče v dlouhodobém sporu, a jiný tam, kde jeden z nich druhého zastrašuje, kontroluje nebo ohrožuje.

„Pokud situaci na začátku špatně vyhodnotíme, může i dobře míněný krok rodině přidat další zátěž. U vyhroceného rodičovského konfliktu může napětí dál prohloubit. V případě domácího násilí může nevhodně zvolený postup zvýšit ohrožení člověka, který násilí zažívá,“ varuje Martina Zaťková.

Dítě potřebuje víc než jen prostor říct svůj názor

Význam odborného porozumění se neprojevuje jen ve vztahu mezi dospělými. Zásadní je také v případech, které se týkají dětí.

Názor dítěte má své místo a je potřeba ho brát vážně. Zároveň je důležité vnímat, v jakém prostředí tento názor vzniká a co dítě dlouhodobě slyší, vidí a zažívá.

V silném rodičovském konfliktu může jeho postoj ovlivňovat loajalita k jednomu z rodičů, strach, tlak nebo snaha situaci nějak zvládnout. To není důvod názor dítěte zpochybnit. „Je ale potřeba rozumět souvislostem, ve kterých se názor dítěte utváří, a tomu, co dítě skutečně potřebuje,“ upozorňuje Martina Zaťková.

Podle ní mohou mít soudní rozhodnutí dlouhodobý dopad na bezpečí dětí, jejich vztahy s rodiči i jejich další vývoj. Proto nemůže kvalita posouzení podobných případů stát jen na osobní zkušenosti konkrétního soudce nebo soudkyně.

Rozhodnutím práce s rodinou nekončí

Soud nemůže vyřešit všechno, co se v rodině děje, a ani to není jeho role. Může ale svým rozhodnutím významně ovlivnit, zda bude další pomoc skutečně fungovat.

„Na rozhodnutí soudu často navazuje práce psychologů, terapeutů, sociálních pracovníků i dalších odborníků. Proto je důležité, aby bylo postavené na dobrém porozumění situaci a bylo srozumitelně vysvětlené,“ říká Martina Zaťková.

To se týká lidí, kteří násilí zažili, ale i těch, kteří se ho dopouštějí. Odpovědnost a pomoc se podle ní nevylučují.

Pokud soud situaci správně vyhodnotí a jasně vysvětlí, z čeho při rozhodování vycházel, usnadní tím další práci odborníkům i samotné rodině. Vytváří tak lepší podmínky pro podporu dětí, rodičů i dalších členů rodiny.