Ředitelka Charity Praha-Chodov: Domácí péče dnes zvládne mnohem víc, než si lidé myslí

EVA ČERNÁ, ředitelka Charity Praha-Chodov se již 25 let věnuje terénním zdravotním a sociálním službám. V rozhovoru Televize Nova v pořadu Nastartujme Česko představila domácí zdravotní péči, kterou její Charita zajišťuje v Praze 4, Praze 11 a Praze 12.

Představte prosím na úvod službu domácí zdravotní péče.

Domácí zdravotní péče je návštěva zdravotní sestry v domácím prostředí pacienta. Lidé mají často představu, že doma lze poskytovat jen jednoduché výkony, jako jsou převazy, injekce, podávání různých terapií nebo základní rehabilitační cvičení. To už ale dnes neplatí. Díky moderní technice a vysoké odbornosti zdravotních sester jsme schopni poskytovat v domácím prostředí špičkovou péči.

Pečujeme například o pacienty s infuzemi a nitrožilní výživou. Máme pacienty na umělé plicní ventilaci, v domácím prostředí provádíme dialýzu. Možností, co lze dnes v rámci domácí zdravotní péče zajistit, je opravdu velmi mnoho.

Pro koho je domácí zdravotní péče určena? Jsou to hlavně senioři?

Je určena komukoli, kdo potřebuje odborný zdravotní výkon. Náš nejmladší pacient měl 3 roky a nejstarší 104 let. Věkové omezení tedy v podstatě neexistuje.

Důležité je rozlišovat mezi zdravotní a sociální péčí. Domácí zdravotní péče je určena výhradně pro odborné zdravotní výkony. Péče o domácnost, pomoc s hygienou nebo další běžnou podporu zajišťují terénní sociální služby, které Charita rovněž poskytuje.

Jak se člověk k domácí zdravotní péči dostane?

Obvykle mu ji nabídne praktický lékař nebo nemocnice. Často je to tak, že nemocnice ordinuje péči na prvních čtrnáct dní po propuštění a následně ji přebírá praktický lékař.

Někdy těch čtrnáct dní stačí. Doléčí se rána nebo jiný problém a péče skončí. Velmi často se ale rozsah péče postupně upravuje podle potřeb pacienta. Na začátku může být návštěva každý den, včetně víkendů, a později stačí například dvě návštěvy týdně.

Dá se říci, že domácí péče nahrazuje nemocnici?

V mnoha směrech ano. Můžeme klientům ušetřit dlouhodobou hospitalizaci. Velkou roli přitom hraje i domácí prostředí. Člověk je doma zkrátka spokojenější.

Pro domácí péči je ale zásadní spolupráce rodiny. Pokud rodina nefunguje, je péče mnohem složitější. Máme samozřejmě i klienty bez rodinného zázemí, ale ti musí být alespoň částečně soběstační.

Pokud máme doma zcela imobilního klienta bez schopnosti sebeobsluhy, je potřeba, aby se do péče zapojila rodina nebo sociální služby. V Charitě se vždy snažíme nastavit péči na míru. Spolupracují přitom zdravotní sestry, pečovatelé i osobní asistenti. U některých klientů jsme přítomni osm až deset hodin denně.

Jak se za takovou službu platí?

Zdravotní péči hradí zdravotní pojišťovny. Po poskytnutí péče vykážeme jednotlivé výkony zdravotní pojišťovně, která je podle platného sazebníku uhradí.

Sama jste v minulosti pracovala jako zdravotní sestra v terénu. Jak na tuto práci vzpomínáte?

Jsem vysokoškolsky vzdělaná zdravotní sestra a domácí péči jsem mnoho let sama vykonávala. Dnes už do terénu vyrážím jen výjimečně, když nastane nějaká krizová situace.

Práci u pacientova lůžka mám velmi ráda. Když jsem před lety odcházela z nemocnice do Charity, myslela jsem si, že mi bude nemocnice chybět. Nakonec jsem domácí péči úplně propadla.

Když přijdete za člověkem domů, vidíte skutečně, jak žije. Jdete do jeho nejintimnějšího prostředí. Vidíte jeho postel, kuchyň, lednici, koupelnu. Díky tomu můžete péči nastavit opravdu na míru.

Navíc máte na pacienta čas. Jste tam jen pro něj a nic vás neruší. Potom odejdete, přejedete za dalším klientem, vyčistíte si hlavu a začínáte znovu. Je to opravdu krásná práce.

Jak vypadá běžný den zdravotní sestry v domácí péči?

Sestry si většinou připraví pomůcky už den předem. Ráno přijdou do kanceláře, vezmou si vše potřebné a vyrazí do terénu. Někdo jezdí autem, někdo na kole. Naše vedoucí sestra například ráda jezdí po Praze na koloběžce.

Ráno se nejčastěji provádějí odběry krve a moči. Materiál je potřeba odvézt do laboratoře. Podávají se ranní léky, injekce a provádějí převazy. Některé výkony jsou přímo vázány na určitou denní dobu, například ranní bandáže u pacientů s otoky.

Během dne pak sestra přechází od klienta ke klientovi. Někde je termín návštěvy pevně daný, jinde se domlouváme telefonicky. Po skončení směny sestry zpracují dokumentaci. Dnes už máme aplikaci v telefonu, takže sestry mohou jednotlivé výkony zaznamenávat přímo na místě a často i hlasovým záznamem.

S čím se na vás klienti obracejí nejčastěji?

Velmi často ošetřujeme rány. Máme vysokou úspěšnost hojení, protože naše sestry používají moderní metody vlhkého hojení ran a průběžně se v této oblasti vzdělávají. Lékaři k nám proto často posílají pacienty s nehojícími se defekty.

Jak dlouhou cestu domácí péče za poslední dvě dekády, kdy se této oblasti věnujete, urazila?

Obrovskou. Když jsem začínala, prováděly se doma spíše jednodušší úkony. Díky technologiím jsme dnes schopni vytvořit takovou malou domácí nemocnici a skutečně umožnit lidem zůstat doma až do konce života.

Domácí dialýza je například pro mnoho pacientů vhodnější než pravidelné dojíždění do zdravotnického zařízení. Každému je doma nejlépe.

Dokážeme zajistit polohovací postel, antidekubitní pomůcky i další potřebné vybavení. A protože Charita poskytuje také sociální služby, můžeme nabídnout komplexní podporu.

Velkou výhodou je, když zdravotní i sociální péči zajišťuje jeden poskytovatel. Všichni pracovníci se mohou domluvit, jednotlivé služby na sebe navazují a klient má zajištěnou plynulou péči.

Jak se vám daří získávat nové zdravotní sestry?

Je to dlouhodobý boj. Sester je málo a v Praze je konkurence nemocnic, ambulancí i dalších poskytovatelů opravdu velká.

Když jsem se před pětadvaceti lety stala ředitelkou, myslela jsem si, že největší výzvou budou finance. Dnes vím, že peníze se nějak seženou, ale bez lidí nelze poskytovat žádné služby.

Péče o zaměstnance je proto jedním z nejdůležitějších úkolů manažera. Snažíme se, aby se u nás lidé cítili dobře, vzdělávali se a měli kvalitní podmínky pro svou práci. Spokojený zaměstnanec vydrží a může dlouhodobě poskytovat kvalitní péči.

Z vašeho vyprávění je patrné, že na atmosféře v organizaci velmi záleží.

Myslím si, že je to základ. Práce v sociálních a zdravotních službách je psychicky i fyzicky náročná. O to důležitější je, aby se lidé cítili součástí týmu.

Naši pracovníci tráví většinu času v terénu, takže se vlastně potkávají poměrně málo. Ráno si vyzvednou pomůcky a vyrážejí za klienty. Přesto si navzájem hodně pomáhají. Když někdo potřebuje pomoc u klienta nebo shání záskok na víkend, téměř vždy se najde kolega, který pomůže.

Možná právě proto, že spolu netrávíme celý den v jedné kanceláři, nemáme takzvanou ponorkovou nemoc. Když už se sejdeme osobně, bývá to příjemné setkání. Myslím, že se nám daří vytvářet prostředí, kde lidé spolupracují a táhnou za jeden provaz.

Práce v Charitě je pro mnoho lidí také otázkou poslání. Je to důležité i pro Vás osobně?

Určitě. Já si neumím představit, že bych pracovala někde, kde bych jen pomáhala vydělávat bohatým lidem ještě více peněz. Potřebuji vidět, že moje práce má konkrétní dopad na životy druhých.

I když dnes většinu času trávím v kanceláři, vnímám smysl své práce v tom, že vytvářím podmínky pro kolegy, kteří jsou každý den v terénu. Snažím se, aby měli kvalitní vybavení, možnost vzdělávání, dobrou atmosféru a zázemí pro svou práci. Díky tomu mohou poskytovat co nejlepší péči lidem, kteří ji potřebují. Na naší práci je nejkrásnější, že má smysl. A ten nikdy neztratí svou hodnotu.