Student „adoptovaný“ na dálku se setkal se svým českým dárcem

Program Adopce na dálku^® spojuje stovky českých dárců s běloruskými studenty ze sociálně znevýhodněných rodin. Dlouholetá korespondence často přerůstá v přátelství na dálku. Osobní setkání jsou vzácnou a výjimečnou událostí.

„Všechno začalo zprávou, že se od nás z Grodna bude organizovat pouť do Říma,“ vypráví Daniil, student teologického semináře. „Bylo pro mě velkým překvapením, že moje ‚adoptivní‘ rodina v Česku zaplatila cestovní výlohy a já se mohl k pouti přidat.“

Daniil hned svému dárci, panu Miroslavovi napsal, aby mu za velkorysý dar poděkoval. Během jejich další komunikace se domluvili, že by se mohli osobně setkat v jednom z měst na cestě do Říma.

Podpora budoucích kněží z Česka

Daniil není jediný běloruský seminarista, který může počítat s pomocí českých dárců. Program Adopce na dálku^® pomáhá v Bělorusku sociálně slabým rodinám už více než dvacet let. Od roku 2021 se jeho součástí stala i cílená podpora studentů teologie.

Jediný katolický teologický seminář v celém Bělorusku se nachází ve městě Grodno. Škola nedostává žádné finanční prostředky od státu a je závislá na darech od věřících a zahraničních podporovatelů.

V současnosti program Adopce na dálku^® podporuje v Bělorusku 36 seminaristů, kteří díky pomoci českých dárců mohou hradit ubytování v semináři, pořizovat potřebné studijní materiály i věci osobní potřeby.

Setkání v italské Padově

Pouť do Říma byla pro běloruského studenta splněním velkého snu. Cestování za hranice Běloruska je pro něj vzácností, Řím navštívil poprvé v životě. Ještě silnějším a emotivnějším zážitkem však bylo setkání s panem Miroslavem, který mu v rámci programu Adopce na dálku^® financuje studium a kterého pět let znal jen z korespondence.

Přestože se setkání zdálo kvůli náročnému itineráři nejisté, nakonec se vše podařilo domluvit v italské Padově. Díky fotografiím, které si vyměnili, se pan Miroslav s Daniilem snadno poznali. A co víc. Měli pocit, že se potkávají s dávným přítelem. Vyprávěli si o běžných věcech, o životě v Česku i v Bělorusku, ale také o studiu a plánech do budoucna.

„Na konci našeho setkání jsem si uvědomil, že právě toto mi v rámci programu Adopce na dálku^® tolik chybělo. Jsem šťastný, že jsem pana Miroslava mohl osobně poznat a poděkovat mu za všechnu jeho podporu,“ dodal Daniil.

Na snímku: zleva Daniil, pan Miroslav, Daniilův spolužák Pavel