Studentky z Univerzity Karlovy na stáži v Ugandě. Pro dárce mají jasný vzkaz

Studentky ošetřovatelství Veronika Janišová a Tereza Bryndová z Univerzity Karlovy strávily dva měsíce na stáži v České nemocnici sv. Karla Lwangy v ugandském Buikwe. Zařízení, které vyrostlo z podpory českých dárců, je překvapilo nejen rozsahem, ale i profesionalitou péče. „Kdyby se dárci přijeli podívat, byli by dojati,“ shodují se obě studentky.

Budoucí zdravotní sestry Veronika a Tereza si jako místo své stáže v rámci prvního ročníku studia zvolily zdravotní zařízení, které v ugandském Buikwe založila Arcidiecézní charita Praha. Do České nemocnice v Ugandě přijely s touhou získat praktické zkušenosti a zároveň se podílet na zdravotní péči o lidi žijící na hranici chudoby.

„Chtěly jsme pochopit, jak funguje zdravotnictví jinde. Očekávaly jsme jisté výzvy, ale vřelost obyvatel Buikwe i personálu nemocnice nás doslova ohromila,“ popisují své první dojmy. „Nečekaly jsme, že bude nemocnice tak velká a dobře vybavená. Byly jsme příjemně překvapené čistotou a rozsahem péče v takto odlehlé oblasti,“ dodávají.

První týden v nemocnici

Hned po příjezdu je nemocniční tým přivítal orientačním programem. Střídaly se na různých odděleních: gynekologicko-porodnickém, dětském i na ambulancích. Všude pracovaly bok po boku s místními zdravotníky.

„První týden byl náročný,“ říkají studentky. „Pomáhaly jsme například s kanylací dětí na dětském oddělení. Byla to naše první praktická zkušenost, a hned velmi silná. Děti byly rozkošné a překvapilo nás, jak přirozeně nás přijaly. Lékařský tým byl velmi vstřícný, což ukázalo, že jazyk péče je opravdu univerzální.“

Odpovědnost a angažovanost místního personálu

Ačkoli byly pouze dobrovolnicemi, Veronika a Tereza pracovaly s velkým nasazením. Asistovaly lékařům při vizitách, pomáhaly zvládat běžná onemocnění – nejčastěji malárii – a samy se přitom intenzivně učily. Nezapomenutelným zážitkem pro ně byla účast na operačních sálech, kde měly možnost sledovat záchranné chirurgické zákroky. Byly ohromeny zodpovědností a angažovaností, se kterou místní zdravotníci přistupovali ke každému pacientovi.

„Personál je velmi zodpovědný. Věnuje čas vzdělávání pacientů, například o tom, jaké následky může mít odkládání návštěvy lékaře. Přesvědčily jsme se, že jim opravdu záleží na zdraví lidí,“ říká Veronika. Paradoxně až v Africe získala praktickou zkušenost s holistickým přístupem k léčení, kde je důraz kladen i na zapojení rodiny do procesu uzdravování.

Systém kontinuálního vzdělávání

Studentky ale zároveň poznaly, jakým těžkostem čelí zdravotní zařízení v Subsaharské Africe. Patří k nim časté výpadky elektřiny. „Byly jsme dojaté, když jsme viděly, jak sestry i pacienti reagují v krizových situacích. V Ugandě lidé cítí, že zdraví je společná zodpovědnost. Viděly jsme, jak pacienti upřímně děkují zdravotníkům, a to bylo opravdu inspirující,“ popisuje Tereza.

Velmi také oceňovaly vysokou odbornou úroveň lékařů i sester. Samy nevynechaly ani jeden z pravidelných vzdělávacích seminářů (Continuing Medical Education), které pomáhají personálu zůstat v obraze ohledně nejnovějších poznatků. Do nemocnice přicházejí externí lektoři z řad specialistů, dokonce i zástupci ministerstva zdravotnictví.

Česká pomoc zachraňuje životy

Pobyt v České nemocnici sv. Karla Lwangy stážistkám umožnil na vlastní oči vidět, jakou změnu přinášejí dary od českých dárců. Uvědomily si, jak důležitá je pomoc zvenčí a jak konkrétně ovlivňuje životy pacientů i práci zdravotníků.

„Bylo dojemné vidět dopad dárcovské podpory v praxi. Věříme, že kdyby se dárci přijeli do Buikwe osobně podívat, byli by dojati. Až se vrátíme domů, určitě jim budeme vyprávět, že jejich podpora má smysl a že mění životy,“ slibují Veronika s Terezou.

Zkušenosti, které nejde získat z knih

Kromě práce v nemocnici se obě ponořily i do ugandské kultury. Dostaly ugandská jména: Veronika jméno Sanyu (štěstí) a Tereza jméno Mirembe (mír). Na závěr jejich pobytu jim vedení nemocnice oficiálně poděkovalo a předalo dresy ugandského národního fotbalového týmu Uganda Cranes s jejich novými jmény na zádech.

„Náš pobyt byl pro naše studium nesmírně přínosný. To, co jsme zde zažily, nelze získat z knih – musíte být přímo v terénu. Je to bezesporu jedna z těch zkušeností, které si poneseme celý život,“ uzavírají.