V domově žijí podobně jako doma v rodině

Pro mnoho seniorů se Arcidiecézní charita Praha stává náhradní rodinou, když ta jejich nemá síly a možnosti poskytnout jim nutnou péči a zázemí. Zeptali jsme se klientů charitních domovů pro seniory, co pro ně Charita dělá, aby byla jejich rodinou.

My oceňujeme hlavně to nádherné prostředí a takový ten lidský, jemný přístup. Pečovatelky i zdravotnice jsou příjemné a chápou manželčin handicap (pozn.: paní Váchová trpí Alzheimerovou chorobou) a to je pro mě nesmírně důležité. Žijeme tu vlastně podobně jako doma v rodině, navíc máme všechno na dosah ruky a já už se nemusím bát, že péči o manželku nezvládnu, to je velká úleva. Oceňuji tu takový ten „duch“ charity, porozumění a respekt k člověku, to jsou pro mě nesmírně důležité hodnoty. A v neposlední řadě jsem vděčný za duchovní prostředí, za kapli a možnost se společně sejít na mši. Tohle vše v součtu pro mě znamená život v Domově, cítíme se zde opravdu moc dobře.
Manželé Váchovi, Domov pro seniory kardinála Berana v Mukařově

Já se tu cítím jako doma. Byl bych raději, kdybych tu péči od pečovatelek nepotřeboval a mohl si vše dělat sám. Když je mi dobře, jdu rád do kaple. A když mi není dobře, jsem rád, že můžu spát. A nikdo mi do toho nemluví. A jinak se modlím, pořád se modlím, to dělám nejčastěji.
Pan Tomáš Frýdl, Domov pro seniory kardinála Berana v Mukařově

Nejvíc si vážím laskavého přístupu, mám ráda, když se lidi k sobě chovají hezky. Chovám se tu jako doma. Když je mi dobře, jdu do kaple nebo do zahrady. A když mám horší dny, zůstanu na pokoji a jsem ráda, že mě nikdo do ničeho nenutí, to by mi vadilo. Prostě tady chápou, že jsme staří a že nám to tělo někdy nedovolí, to co jiné dny. A někdy taky prostě nemáme náladu. Teď jsem moc ráda, že po celé té dlouhé kovidové době zase děláme normální věci a už jezdíme na výlety. Ten poslední byl včera a mně se tam moc líbilo. Sama už bych se na tahle místa nepodívala.
Olga Semerádová, Domov pro seniory kardinála Berana v Mukařově

Právě uplynul jeden rok od doby, kdy jsem se do Staré Boleslavi nastěhoval. A cítím se tu opravdu jako doma s hezkým zázemím, které nám tu všichni vytvářejí. Ve svém pokoji mám naprosté soukromí a nepostradatelná a důležitá je pro mě místní kaple. Můžu tu díky tomu žít intenzivním duchovním a kněžským životem. Nedávno za mnou přijel na návštěvu jeden kněz ze Slovenska. Byl jsem zrovna na zahradě, a tak mě musel hledat. Při shledání mi pak říkal: „Člověče, prošel jsem celý dům, než jsem tě našel, ale bylo to dobré, protože jsem potkal jen samé milé lidi.“ Měl naprostou pravdu.
P. Juraj Tadeáš Dubec, Domov sv. Václava ve Staré Boleslavi

Mohu tu žít daleko duchovněji. Dříve jsem měla možnost jít na mši svatou nanejvýš v neděli, teď na ni chodím každý den. S knězem jsem si mohla povídat tak jednou za měsíc při svaté zpovědi. Teď můžu kdykoli. Chybí mi jen přátelé, kteří už odešli na věčnost. Bydlím tu pět let a navíc je dobré, že se nemusím strachovat, jestli mám zaplacené složenky, mít starosti, jak zvládnu vyprat, uklidit a navařit.
Božena Gürtlerová, Domov sv. Václava ve Staré Boleslavi

Když jsem se tu poprvé byla podívat, připadala jsem si jako na zámku. Na zámku s velkou zámeckou zahradou. Hned jsem z toho místa měla opravdu dobrý pocit. Abych ale byla upřímná, domov je domov a ten mám ve svých vzpomínkách a ten mi nic nenahradí. Našla jsem zde ale místo, které se slovu domov asi nejvíc podobá. Neskutečně oceňuji paní ředitelku, vždycky všechno vyřídí a vyřeší, je na ní spolehnutí a umí se do nás, klientů, vcítit. Pořád mě tu něco, nebo někdo překvapuje. Naposledy pan farář, který se tu zastavil, když jsem nebyla na mši a hezky si se mnou popovídal. Zkrátka je mi tu hezky.
Ludmila Dolanská, Domov pro seniory kardinála Berana v Mukařově

Cítím se zde jako doma. Mám zde svůj bezpečný prostor (pozn.: klientka je nevidomá), který dobře znám a zvládám zde samostatný pohyb bez pomoci. Mám moc ráda přírodu a tady mě obklopuje na každém kroku, to je pro mě podstatné. Navštěvuji kapli, což je pro mě jakožto věřícího člověka velmi důležité. Také je skvělé, že tu mám i další podobně smýšlející lidi, s kterými si mohu popovídat, když mám potřebu, zároveň jsem vděčná za svůj vlastní soukromý prostor, kde je mi moc hezky.
Terezie Šedivá, Domov pro seniory kardinála Berana v Mukařově

Oceňuji všechny ty praktické věci, které jsou mi zde poskytovány. Myslím tím péči personálu, který mi pomůže ve všem, co potřebuji, vyperou mi a donesou čisté voňavé prádlo. Vážím si teplého jídla a hodně oceňuji rehabilitaci a cvičení, protože vnímám, jak to mé tělo potřebuje a dělá mu to dobře. Líbí se mi, že je pořád na co se těšit, na výlet do dendrologické zahrady, na zahradní slavnost. Jsem moc ráda, že se tu dodržují tradice a všechny důležité křesťanské svátky a jsem vděčná, že to vše mohu sdílet s dalšími lidmi.
Marie Jaňová, Domov pro seniory kardinála Berana v Mukařově

Já jsem tu neskutečně spokojená. Asi jsem tu ten nejšťastnější človíček, protože já jsem tu opravdu doma. Já si totiž z původního domova přivezla všechny takové ty zdánlivě nepotřebné věci (obrázky, lustr, knihy,….), zkrátka takové ty věci, co dělají domov domovem. Já jsem jenom změnila lokalitu, ale jinak se pro mě vlastně nic nezměnilo. A jsem vděčná hlavně za ochotu všech tady, vždy mi vyjdou se vším vstříc a to je moc fajn. Dokážu si vážit i malých věcí, třeba dobrého oběda, nebo toho, že tu teď stojíme pod voňavým rozkvetlým stromem. Já se raduju z každého dne, a obzvlášť z každého dne, kdy je mi dobře a můžu si vyjít do zahrady, třeba s nějakou pěknou knihou.
Ladislava Pečenková, Domov pro seniory kardinála Berana v Mukařově