Z programu přesídlení vzešel úspěšný malíř, držitel rekordu

V České databance rekordů je zapsaný jako největší obraz moře. Plátno dlouhé šest a půl metru a vysoké dva metry působí dramaticky. Vlny se na něm lámou, jako by byly v pohybu, na jejich vrcholcích se čeří pěna a z 13 m² rozbouřené hladiny člověk skoro slyší dunění, které v něm doznívá ještě dlouho poté, co se podívá jinam.

„Maloval jsem ho sedm měsíců,“ říká Oleksandr Bezuglov. V uměleckém světě ho znají jako Alexe Gabriela.

Alex žije v Česku, ale pochází z Ukrajiny. Vystudoval elektrotechniku a v ukrajinské Oděse pracoval víc než 20 let jako námořní inspektor. Moře pro něj nebylo jen romantickou kulisou, ale každodenní realitou.

„Před silou moře je člověk bezmocný. Může se mu přizpůsobit, ale pokořit ho – to nikdy,“ říká s pokorou. „Když žiješ u moře a vidíš ho každý den, začneš chápat, že je pokaždé jiné: Jeho barva, světlo i nálada se nikdy neopakují.“

A právě proto mu tady tak chybí. Inženýr se specializací na námořní oblast v českém vnitrozemí těžko hledá své původní uplatnění. „Vypadá to banálně, ale nejtěžší je přijít o ten neohraničený horizont. Tady se vždycky něco tyčí: dům, kopec, les. Tam byl vzduch a voda až do kraje světa.“

Proto maluje. Pokračuje ve své zálibě, které se věnuje už tři desetiletí. Ještě na Ukrajině si splnil sen, když vystudoval prestižní oděskou Grekovovu výtvarnou školu.

Alexova cesta do Česka

Česká republika je pro Alexe a jeho ženu Valentinu novým domovem už deset let. Valentina má české kořeny. Její předci odešli z Nechanic v Královéhradeckém kraji na Volyň v roce 1870, v době, kdy mnoho českých rodin mířilo za levnější půdou do tehdejšího carského Ruska. Tradice, jazyk a vztah k Česku se v rodinách Volyňských Čechů udržely po celé generace.

Zatímco většina příbuzných už žila dlouhé roky v České republice, Oleksandr s Valentinou zůstávali na Ukrajině téměř sami. Syn žije v USA. Příležitost se naskytla v roce 2015, kdy se dozvěděli o projektu české vlády.

Česká republika se před deseti lety rozhodla otevřít cestu potomkům krajanů z Ukrajiny a dalších zemí, kteří mají k naší zemi historické vazby. Vznikl tak asistenční program, který lidem s českými kořeny pomáhá s přesunem a integraci v zemi jejich předků.

Oficiálním partnerem Ministerstva vnitra je v tomto programu Arcidiecézní charita Praha. Její pracovníci jsou u toho, když krajané poprvé přistanou v Praze, pomáhají jim zorientovat se ve všech povinnostech — od vyřízení dokladů a povolení, nalezení bydlení přes nostrifikaci vzdělání až po hledání školy pro děti nebo prvního zaměstnání.

„Hodně lidí má už v Česku nějaké příbuzné, což začátky usnadňuje,“ říká Světlana Porsche, která stojí v čele týmu Charity pro asistenci přesídleným krajanům. „Přesto je ale integrace práce na měsíce i roky. Naším úkolem je pomoci jim v praktických věcech. Aby měli kde bydlet, aby rozuměli systému, aby se brzy naučili jazyk a necítili se ztracení.“

Alex s Valentinou jsou jedněmi z více než 2 300 lidí, kteří díky tomuto programu od jeho vzniku našli v Česku nový domov. Bezprostředně po příjezdu byli ubytováni na přechodnou dobu v zařízení Ministerstva vnitra, než si našli trvalé bydlení.

Právě zde vznikl Alexův první obraz moře namalovaný v České republice. V pokoji rozložil plátno, opřel ho o skříň a začal vrstvit barvy. Mezi kufry a dokumenty z úřadů se objevilo moře. Hotový obraz daroval ředitelce zařízení jako poděkování za vřelé přijetí.

Ateliér mezi hradbami

Manželé Bezuglovi se natrvalo usadili v Josefově v Královéhradeckém kraji, kde působí živá umělecká komunita. Alex se stal součástí spolku Umělecká kolonie Bastion a získal ateliér v historických prostorech původní barokní pevnosti.

„Gabriel Alex velice dobře zapadl do josefovského společenství umělců,“ říkají o něm jeho kolegové. „Přinesl nové prvky tvořivosti. Je skromný, obětavý, laskavý.“

Ve své tvorbě zůstal věrný tomu, co ho provází celý život. Devět z deseti jeho obrazů znázorňuje moře. Visí v soukromých sbírkách ve třinácti zemích světa — od Německa přes USA až po Austrálii. Často je zván k výstavám v řadě domácích galerií. Nedávno vystavoval v pražském Mánesu.

A rekordní plátno? Visí v josefovském ateliéru. Alex ho zatím prodat nechce. „Je to jako mít doma kus moře,“ říká a na chvíli se odmlčí. „Tady ve vnitrozemí to není úplně málo.“

Foto: Alex Gabriel s týmem Střediska Migrace ve svém josefovském ateliéru