Život v Domově sv. Rodiny: Mezi radostí a loučením

V Domově sv. Rodiny se každý den odehrávají příběhy plné lidskosti. Místní komunita zde vytváří prostor, kde lidé s mentálním postižením mohou vést aktivní a naplněný život. Nejde jen o poskytování péče – jde o vytváření skutečného domova, kde se prolínají radostné okamžiky s těmi náročnějšími, přesně tak, jak to v životě bývá.

„Pro naše klienty je nesmírně důležitý kontakt s okolním světem, stejně jako pro okolní svět je obohacující kontakt s nimi,“ říká vedoucí přímé péče Táňa Wieluchová. „Každý z našich klientů má svůj jedinečný dar – někdo krásně kreslí, jiný rád peče a vaří. Jejich hluboké pohledy a schopnost vcítit se do druhého jsou něčím výjimečným.“

Adventní tvoření a setkávání

Adventní čas přinesl do Domova spoustu radosti a tvůrčí činnosti. „Společně jsme se pustili do pečení vánočního cukroví, což je vždy jedna z nejoblíbenějších aktivit,“ popisuje Wieluchová předvánoční atmosféru. „Klienti také s velkým nadšením vyráběli adventní věnce. Každý věnec je originálem a odráží osobnost svého tvůrce.“

Návštěva dětí z mateřské školky byla další z nezapomenutelných událostí. „Bylo dojemné sledovat, jak děti přinesly vlastnoručně upečené perníčky a rozdávaly je našim klientům,“ vzpomíná Táňa Wieluchová. „Když děti říkaly našim klientům ‚Brzy se uzdravte‘, uvědomili jsme si, jak důležité je učit už ty nejmenší pomáhat a přijímat jinakost.“

Rozloučení s Jarmilkou

Život v Domově však přináší i těžké chvíle. V listopadu se komunita musela rozloučit s dlouholetou obyvatelkou Jarmilkou. „Bylo to období plné hlubokých emocí, ale zároveň mimořádně požehnané,“ vypráví Wieluchová s pohnutím. „Jarmilčině mamince jsme nabídli, aby poslední dny života své dcery strávila přímo u nás v Domově. Přinesla fotoalba a u Jarmilčiny postele nám celé hodiny vyprávěla o jejím dětství. V těch posledních chvílích jsme všichni cítili, že život nekončí jen tou pozemskou poutí. Matčiným posledním přáním bylo dochovat dceru do konce – a tento sen se jí splnil. Mohla být s ní až do poslední minuty.“

Když Jarmila vydechla naposledy, přišli se s ní ostatní obyvatelé Domova rozloučit způsobem sobě vlastním. „Mirek, který se s Jarmilkou vždycky tak krásně doplňoval, ji pohladil a řekl prosté ‚Spinká‘. Jiřinka jí zase přinesla andělíčka, kterého pro ni vytvořila,“ vzpomíná na dojemné chvíle Táňa Wieluchová.

„Když pro Jarmilku přijeli z pohřebního ústavu, věděla jsem, že její maminku nemůžeme nechat samotnou,“ pokračuje Wieluchová. „Nabídla jsem jí, abychom společně vyřídily nezbytné formality a pak spolu poobědvaly. Bylo důležité nenechat prázdnotu převládnout.“

Součástí větší rodiny

Jarmilčina maminka zůstává součástí naší rodiny i nadále. „Připomněli jsme jí, že její vztah s Domovem nekončí,“ vysvětluje Wieluchová. „Mnoho našich klientů, když byly ještě dětmi, vyrůstalo společně v ústavu v pohraničí, jejich rodiče se znají desítky let. Jsou součástí větší rodiny.“

Ve čtvrtek 19. prosince se v Domově sv. Rodiny uskuteční zádušní mše za Jarmilku, kde se sejdou obyvatelé Domova, jejich rodiny i přátelé, aby společně uctili její památku. „Je vzácné, když může člověk odejít z tohoto světa doma, obklopen láskou a péčí. To je dar, který jsme mohli Jarmilce a její mamince dát,“ uzavírá Táňa Wieluchová