15 let pomoci na dálku. Dnes je z chudého chlapce magistr farmacie

Když byl Steevan z indické Karnátaky žákem 3. třídy základní školy, jeho rodiče si jen těžko mohli dovolit financovat jeho další vzdělání. Oba pracovali, přesto jejich příjmy stačily jen na základní obživu rodiny. Ani jeden z nich nedokončil základní školu a právě proto měli společný sen: dát synovi šanci na vzdělání a lepší budoucnost.

Právě tehdy byl Steevan zařazen do programu Adopce na dálku^®.

Dnes je z malého, plachého školáka absolvent magisterského studia farmacie a nastupuje profesní dráhu ve farmaceutické společnosti, kde se právě připravuje na manažerskou pozici.

„Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že bez podpory paní Jany a programu Adopce na dálku^® by se můj život odvíjel zcela jinak. Děkuji paní Janě i všem, kteří mi pomáhali věřit ve vlastní schopnosti. Jen díky vám jsem mohl dokončit studium a splnit si svůj sen. Vaši podporu ponesu v srdci po celý život,“ vzkazuje Steevan.

Steevan je pořád náš

Steevanův příběh po celou dobu sledovala jeho dárkyně, paní Jana s manželem a čtyřmi dětmi.

„Do adopce jsme se nadšeně zapojili s celou rodinou před mnoha lety. Bylo pro mě neuvěřitelné, že tak málo peněz může dát někomu vzdělání a tím i lepší život. Myslím, že těch pár tisíc korun nám nikdy nechybělo,“ vzpomíná Jana a dodává s úsměvem: „Všechny naše děti studovaly na vysoké škole, ale myslím, že Steevan vystudoval nejlevněji ze všech.“

Indický chlapec se postupně stal součástí života celé rodiny. Děti pomáhaly psát dopisy, překládaly zprávy z Indie, vybíraly drobné dárky a kreslily obrázky. „Měli jsme obrovskou radost ze všech jeho pokroků a moc se báli, aby to nevzdal,“ přiznává paní Jana.

Během celých 15 let, kdy Steevana podporovali ve studiu, měli možnost sledovat, jak jejich indický kamarád rok za rokem dospívá. „Na začátku to byl malý klouček, který nám posílal dětské kresbičky. Teď je z něj krásný dospělý muž, který svůj sen dotáhl do konce. Jsme z toho nesmírně dojatí,“ říká Jana.

A dodává přání: „Moc bych si přála ho vidět naživo. Chtěla bych ho poplácat po rameni a říct mu: Steevane, jsi chlapák. Máme z tebe radost a budeme ti pořád držet palce. Pamatuj, že jsi pořád náš.“