Úvod Adopce na dálku^® Vladislau Danilevich

Toto dítě již svého "adoptivního rodiče" našlo. Na pomoc čekají další dívky a chlapci, kteří nemohou chodit do školy a potřebují vaši pomoc. Pomozte jednomu z nich.
Chci adoptovat na dálku

Vladislau Danilevich

Země:

Bělorusko

Věk:

16 let

Pohlaví:

chlapec

575 Kč / měsíc

6 900 Kč / rok

Rodina

Rodiče:

Pavel (opustil rodinu)

Světlana (opustila rodinu)

Sourozenci:

bratr Alexandr (34 let)

sestra Anastasija (28 let)

bratr Valerija (26 let)

sestra Alina (23 let)

bratr Jevgenija (21 let)

sestra Veronika (22 let)

bratr Nikita (20 let)

bratr Ilja (18 let)

bratr Jegor (14 let)

Vzdělání a zájmy

Škola:

Střední odborná škola technologická ve Vitebsku

Třída:

1. ročník SOŠ

Oblíbený předmět:

tělocvik

Vysněné povolání:

řezbář

Zájmy:

dřevořezba, fotbal

Více o dítěti

Zdravím vás, já jsem Vlad. Letos jsem dodělal základku a od září studuju na středním odborném učilišti. Je to daleko od mé rodné vesnice, takže mi tu dali místo na koleji. V pokoji jsme čtyři, všichni kluci jsou hodní a přátelští. V učilišti je to jako na střední škole, akorát jsou tu nějaké odborné věci navíc, jako třeba kurz o výrobních strojích. Můj sen je naučit se profesionálně vyřezávat ze dřeva a třeba otevřít si svoji řezbářskou dílnu. Už teď to dělám ve volném čase a docela se mi v tom daří. Těším se, až dostuduju, osamostatním se a budu moct pomáhat babičce.

Rodičům nás vzala sociálka, protože se chovali bezohledně a nestarali se o nás. Mám devět sourozenců a osm z nich žije v různých pěstounských rodinách. Já a brácha Jegor jsme měli štěstí, že se nás ujala babička. Máme dům na vesnici a za domem malou zeleninovou zahrádku. Nejvíc se u nás daří bramborům, takže je na stole máme nejčastěji. Babiččin dům nemá záchod, koupelnu ani centrální topení. Myjeme se v baně, proto s bratrem máme na starosti nošení vody a dříví. Veškerá starost o zahrádku také leží na našich bedrech – pro babičku je to už hodně náročné vzhledem k jejímu věku. Teď, když jsem začal žít na koleji, bude to pro babičku s bratrem těžší. I tak ale mohu jednou nebo dvakrát za měsíc přijet domů a s něčím pomoct.