Čas se na chvíli zastavil. Klienti Domova sv. Rodiny objevovali krásu motýlí říše

Několik dní před výletem pršelo a ani ráno před odjezdem nebylo počasí příliš povzbudivé. Vytrvale poprchávalo. S úderem deváté hodiny, přesně v čas odjezdu, se mraky protrhly a vysvitlo slunce. „Vždycky naše prosby posíláme zabalené obálkou nahoru. I tentokrát jsme byli vyslyšeni,“ vzpomíná s úsměvem Táňa Wieluchová, vedoucí přímé péče Domova sv. Rodiny pro lidi s mentálním postižením.

Výlet mohl začít. Během necelé hodiny se skupina ocitla v expozici, kterou připravila pražská Botanická zahrada a která přinášela vzácnou příležitost setkat se s tropickými motýly z celého světa.

Květinová oáza

Atmosféra začala působit už před vstupem do samotného motýlária. „Ocitli jsme se najednou v květinové oáze,“ popisuje Táňa Wieluchová první dojmy. Nejsilněji působila květinová zahrada na Terezku, klientku, která se neumí projevit verbálně a má vážné problémy s pamětí. Vjemy na ni byly tak silné, že se chvíli zastavila, spontánně se dotkla své průvodkyně čelem, zavřely společně oči a nechaly na sebe působit atmosféru místa. „Terezka zřejmě potřebovala tu krásu vstřebat, bylo to dojemné. Z předchozích výletů víme, že tyto silné momenty si bude pamatovat déle, než je u ní obvyklé,“ říká Táňa Wieluchová.

Každý podle svého zájmu

Po vstupu do motýlária se skupina přirozeně rozptýlila. Někoho zaujali překrásní motýli, další pozorovali jejich kukly, jiné zaujaly pestrobarevné rybky či všudypřítomná květena. „Každý si našel to, proč tam chtěl být a co pro něj bylo důležité,“ popisuje Wieluchová. Díky její předvídavé organizaci a díky ochotnému personálu domova měl každý klient svého průvodce.

„Jsem potěšená tím, že se k nám přidali ve svém volném čase i kolegové, kteří zrovna nebyli na směně. Nemuseli jsme chodit ve větší skupině, nemuseli jsme čekat ve frontě, když jsme si chtěli prohlédnout nějakou zajímavost. Nebyli jsme ústav, vše bylo přirozené, normální,“ popisuje Táňa Wieluchová filosofii nejen výletu do motýlária, ale i chodu celého Domova sv. Rodiny, který funguje v rámci menších domácností a respektuje individualitu každého z klientů.

Návštěva motýlária nebyla jen příjemným zpestřením. Byla důkazem, že i v institucionální péči lze zachovat lidskou důstojnost a individuální přístup. A také připomínkou, že někdy stačí zastavit se, zavřít oči a nechat na sebe působit krásu okamžiku – ať už jste kdekoli.