Dítě s mozkovou obrnou zázračně porazilo podvýživu a malárii díky české pomoci

Narodit se s postižením předurčuje člověka k tomu, že bude v životě čelit mnoha těžkostem. I s handicapem ale může prožít naplněný život. Narodit se s postižením v rozvojové zemi situaci značně komplikuje. Kromě zdravotních problémů člověk často zažívá odmítnutí a nedostatek péče. Míst, kde najde skutečnou pomoc a útěchu, je málo. Česká nemocnice sv. Karla Lwangy v ugandském Buikwe je jedním z nich, a to jen díky podpoře českých dárců.

Čtyřletý Miracle se narodil s dětskou mozkovou obrnou, která ho paralyzovala. Od narození nemluví ani nechodí. Dostal své jméno (v překladu zázrak), protože se vzhledem k jeho stavu neočekávalo, že přežije déle než měsíc.

Dnes jsou mu čtyři roky. Rodiče ho opustili, ale láskyplnou péči našel u babičky Jennifer v odlehlé vesnici Nkombwe v okrese Buikwe. „Krmím ho, miluji ho a nosím ho v náručí, ale někdy je to těžké, zvlášť když je nemocný nebo když není snadno dostupná pestrá strava,“ říká paní Jennifer.

Miracle bojuje o život

Jednoho dne se chlapcův stav dramaticky zhoršil. Dostal vysokou horečku a nafouklo se mu bříško, což je typický symptom těžké formy podvýživy způsobené kritickým nedostatkem bílkovin. Jennifer ho spěšně odvezla do nemocnice v Buikwe, kde mu diagnostikovali nejen těžkou podvýživu, ale také malárii. Dítě jeho věku vážilo pouhých šest kilogramů.

„Miracle byl velmi zesláblý,“ vzpomíná sestra Grace, vedoucí nutričního oddělení. „Podali jsme mu léky proti malárii a nasadili výživu, která mu pomohla nabrat sílu. Zdravotní sestry se střídaly u jeho lůžka ve dne v noci.“

Po sedmidenní péči byl Miracle propuštěn domů. Jennifer byla poučena o nejvhodnějších potravinách, zejména místně dostupné čerstvé zelenině, ovoci, vajíčkách a mléku.

Není na to sama

„Pokaždé, když přijdeme do této nemocnice, lékaři mého vnuka nejen léčí, ale také nám radí, jak se o něj dobře starat,“ říká vděčná babička. „I když nemám peníze, nemocnice nás nikdy neodmítne. Jsem vděčná, že na péči nejsem úplně sama.“ Díky darům z Česka může nemocnice v Buikwe poskytnout zdravotní péči i v případech, kdy se pacienti potýkají s extrémní chudobou, ale zároveň potřebují zdravotní ošetření.

Paní Jennifer doufá, že se zdravotní stav vnuka zlepší. Od lékařů ví, že onemocnění není progresivní a nebude se zhoršovat. Je odhodlaná pomoci chlapci, aby mohl chodit sám, bez pomoci invalidního vozíku. „Budu se o něj starat a pomáhat mu v každém malém pokroku, dokud budu moci,“ uzavírá.