Handicap už dětem díky programu Adopce na dálku nebrání ve studiu

Narodili se s postižením. Společnost je schovává, jsou pro ni nepotřební a nechtění. Stydí se za ně často i jejich vlastní rodina. Nemají šanci dostat se do kolektivu a čeká je život v osamění.

Ne, to není vzpomínka na situaci u nás před rokem 1989. To je dnešní realita v rozvojovém světě.

Pomalými krůčky se situací handicapovaných lidí začínají zabývat různé iniciativy a daří se jim je začleňovat do běžného života. S pomocí přišla také Arcidiecézní charita Praha, která podporuje hluchoněmé děti z Ugandy. Díky štědrým dárcům mohou tyto děti chodit do školy, kde se kromě studia seznámí s vrstevníky se stejnými problémy.

Dva roky nechtěných prázdnin

Po téměř dvou letech se v lednu opět otevřely ugandské školy a do nich nastoupily i děti se speciálními potřebami. Díky dárcům z Česka může v Ugandě studovat 30 hluchoněmých dětí.

Pocházejí z okresů Iganga, Buikwe a Nebbi. Pro některé z nich to bylo vůbec poprvé v životě, kdy šly do školy a setkaly se s jinými dětmi, které mají podobné problémy.

Sociální pracovnice Christine, která v lednu děti do školy doprovázela, vzpomíná: „Neslyšeli jsme je mluvit, ale viděli jsme jejich výrazy ve tváři, když vstupovaly do školy, kde našly podobné děti. Které se rovněž neuměly vyjadřovat verbálně, ale uměly to pomocí rukou – znakovaly. Všichni vypadali velmi šťastně. Byly to okamžiky štěstí, vzrušení, naděje.“

Jejich rodiče už ani nedoufali, že by jejich „jiné“ děti mohly dostat vzdělání a považují to za zázrak. „Od registrace mého syna do programu Adopce na dálku^® jsem nic nečekal. Proto mě moc dojalo, když syn získal sponzora a mohl začít chodit do školy“, říká dojatě tatínek hluchoněmého Azize.

Srdečně děkujeme dárcům za štědrost, která vykouzlila úsměvy na tvářích mnoha potřebných lidí v Ugandě. A speciálně těch zdravotně postižených, na které společnost a někteří jejich rodinní příslušníci vlastně zapomněli. Děkujeme, že dáváte těmto dětem šanci na lepší budoucnost!