Jak Adopce na dálku^® v Ugandě zapojuje rodiče do vzdělávání dětí

Sociální pracovníci programu Adopce na dálku^® v Ugandě spolu s učiteli letos opět uspořádali setkání s rodiči „adoptovaných“ dětí. Chtějí je více zapojit do procesu vzdělávání a motivovat je, aby doma vytvářeli prostředí, které dětem umožní ve škole uspět. Zájem o setkání byl velký, zejména u rodin, které se do programu zapojily nově.

Setkání s rodiči probíhají v Ugandě každoročně ve všech regionech zapojených do programu. Českému čtenáři mohou připomínat třídní schůzky, jejich účel je však odlišný. Neslouží k hodnocení prospěchu dětí, ale především k vysvětlování významu vzdělání a role rodiny v tomto procesu. Rodiče a prarodiče mají prostor klást otázky, sdílet zkušenosti a lépe porozumět tomu, jak podpora funguje a co se od nich očekává.

Význam těchto setkání je o to větší, že mnoho rodičů a prarodičů „adoptovaných“ dětí je samo negramotných. Do školy nikdy nechodili a nemají vlastní zkušenost s tím, jak dítě při vzdělávání podporovat. Navíc řada dětí v Ugandě vyrůstá bez rodičů a žije u prarodičů či jiných příbuzných, kteří se s nároky školní docházky potýkají jen obtížně.

„Rodičům říkáme velmi konkrétní věci: Zkontrolujte, jestli má dítě sešity a psací potřeby, pošlete ho do školy každý den a včas. Zeptejte se ho, co se ve škole učilo, a dejte mu doma čas na úkoly. Když má potíže, přijďte za učitelem nebo našimi sociálními pracovníky. Škola není jen odpovědnost dítěte, je to společná práce celé rodiny,“ přibližuje Grace Mboizi, vedoucí ugandské mise Arcidiecézní charity Praha.

Do školy, ne na pole

Na setkáních se otevřeně mluví i o každodenních těžkostech, kterým rodiny čelí. Pro mnoho z nich je zajištění obživy náročné a zejména v období sklizně a sezónních prací je z pohledu rodičů praktické nechat děti doma, aby pomáhaly. Sociální pracovníci s rodiči diskutují o tom, že krátkodobá pomoc v domácnosti může pro dítě znamenat dlouhodobou ztrátu v podobě přerušení školní docházky, zhoršení výsledků nebo úplné opuštění školy.

Ředitelé škol i sociální pracovníci potvrzují, že aktivní zapojení rodičů má přímý dopad na docházku a učení dětí. „Když se rodiče více zajímají o školu, děti berou vzdělání vážněji a dosahují lepších výsledků,“ potvrzuje Grace Mboizi. „A to je naším cílem. Aby děti šanci na vzdělání, kterou od českých dárců dostávají, využili na maximum.“