Jak Adopce na dálku ^® změnila život Veroniky z Běloruska

Veronika je mladá žena z Běloruska, která prožila dětství poznamenané mnoha těžkostmi. Matka i otec propadli alkoholu a o početnou rodinu se nestarali. Spolu se sourozenci vyrůstala bez rodičovské péče, někteří v dětském domově, jiní u příbuzných. Veronika s mladší sestrou Zhenyou měly štěstí, že se o ně starala babička Marie, která jim poskytla lásku a domov. Babiččin důchod ale nestačil na pokrytí všech potřeb a rodina se potýkala s chudobou.

V roce 2014, když bylo Veronice 14 let, vstoupila do programu Adopce na dálku^®. Na toto období vzpomíná: „Vedoucí braslavských dobrovolníků věděla, jak skromně žijeme a s jakými těžkostmi se potýkáme. Při jedné z návštěv u nás doma navrhla, že bych mohla získat pomoc ve studiu v českém programu Adopce na dálku^®. Pro mě i pro babičku to byla skvělá zpráva, měly jsme obrovskou radost.“ Díky štědrosti „adoptivního rodiče“, pana Antonína, získala dívka šanci na vzdělání a lepší život.

Cesta k maturitní zkoušce

Podpora z Česka pomohla Veronice s pokrytím nákladů na školní potřeby, oblečení a další nezbytnosti. Díky tomu se mohla soustředit na studium a rozvíjet svůj talent pro zpěv a malování. Veronika se stala vzornou studentkou a v roce 2019 úspěšně složila maturitní zkoušku.

Po ukončení studia se Veronika vrátila do svého rodného města Braslavy, kde se jí podařilo najít zaměstnání. „Pomohla mi opět braslavská Charita. Zaručili se za mě, že budu poctivá a pilná. Na malém městě se bez doporučení těžko uplatníte,“ vysvětluje Veronika a dodává, „snažím se, abych důvěru nezklamala. Myslím, že jsem si už získala dobrou pověst.“

Veronice se daří i v osobním životě. Založila vlastní rodinu, vdala se a porodila syna. „Teď jsem šťastná. Moji bývalí opatrovníci se stále zajímají o můj život, pomáhají mým mladším bratrům Vladovi a Yegorovi, kteří studují. Poklona vám, dobří lidé z České republiky. Díky vám jsem se postavila na nohy a uvědomila si hodnotu lidské dobroty a laskavosti.“