Jak změnilo 10 let v programu Adopce na dálku^® život mladé běloruské dívky Kseniye

Třiadvacetiletá Kseniya z běloruského Vitebsku si dodnes pamatuje Vánoce roku 2016. Na návštěvu k nim tehdy přišel farář Andrej Aniskevič. Věděl, že jsou chudí, a zajímal se, jak by mohl pomoci.

S rodiči a čtyřmi sourozenci bydlela tehdy třináctiletá Kseniya v malém jednopokojovém bytě. „Bylo to velmi stísněné a náročné,“ vzpomíná. Maminka byla na mateřské dovolené, otec se často vracel z práce bez výdělku a později rodinu úplně opustil. V zimě bylo v bytě chladno, topení nefungovalo pořádně. Děti spávaly na matracích na podlaze, protože postel pro všechny se do bytu nevešla. Když se maminka pustila do úklidu nebo vaření, braly starší děti ty mladší ven, aby jí nepřekážely v jediné místnosti, kde rodina jedla, spala i trávila celý den.

V této situaci nabídl otec Andrej rodině účast v programu, který propojuje chudé děti z Běloruska s českými dárci.

„Do programu Adopce na dálku^® jsme se nedostali náhodou, u Boha neexistují náhody,“ říká s přesvědčením Kseniya. Byl to pro ni tehdy nejkrásnější vánoční dárek, jaký kdy dostala.

Pro celou rodinu se pomoc od pana Jiřího, který se jich na dálku ujal, stala zdrojem radosti i naděje. Příspěvky na potraviny, oblečení, léky či zájmové kroužky pro děti jim pomáhaly překonat nejtěžší období.

Maminku jsem nikdy neviděla tak zoufalou

Nejdramatičtější chvíle přišla, když se rodina pokusila získat větší byt. Život v jednopokojovém bytě byl neúnosný. Miminko v noci plakalo a budilo ostatní, předškoláci si chtěli hrát a starší sourozenci potřebovali klid na domácí úkoly. Navíc nebylo kde uložit oblečení, potřeby pro domácnost ani hračky.

Rodině se podařilo získat nájem obecního třípokojového bytu, který ale vyžadoval rekonstrukci. Banka jim přislíbila půjčku s dlouhodobými splátkami. Rekonstrukci proto zahájili, ale úvěr byl nečekaně zamítnut. Chybělo přibližně 7 500 eur.

„Nikdy předtím jsem maminku neviděla tak vyčerpanou,“ vzpomíná Kseniya. Zoufalá žena začala sbírat peníze po malých částkách mezi přáteli a známými. A pak přišla zpráva z Česka: pan Jiří přispěl významnou částkou, která jim pomohla rekonstrukci dokončit.

„Nebyly to pro nás jen peníze, které přinesly řešení náročné situace. Bylo to potvrzení, že nás Bůh miluje a pomáhá nám prostřednictvím druhých lidí,“ říká Kseniya.

Z chudé dívky učitelkou počítačové grafiky

Kseniya se díky podpoře z Česka mohla plně věnovat studiu. Absolvovala výtvarně-grafickou fakultu Vitebské státní univerzity a dnes pracuje jako učitelka počítačové grafiky.

Bez finanční podpory by si vysokoškolské studium nemohla dovolit. Pomoc pana Jiřího umožnila rodině přežít těžké období a získat materiální podporu, když ji nejvíc potřebovali. Díky jeho štědrosti se mohla Kseniya v dětství věnovat svým koníčkům, hlavně výtvarné výchově. A především získala citlivější pohled na potřeby druhých. Dnes se sama snaží pomáhat lidem v nouzi, kdykoli to jde. „Tak jako pan Jiří pomohl mně a mým rodičům, snažím se i já předávat pomoc, kterou jsem dostala, dál.“