Nejsem ničím výjimečný, říká mladý muž, který prokázal ojedinělou cílevědomost a dobrotu

Julius, chlapec z Ugandy, se narodil do skromných poměrů. Jeho otec rodinu opustil a Julius vyrůstal s maminkou, babičkou a sourozenci. Potýkali se s problémy, které jsou pro mnoho rodin na ugandském venkově typické: nedostatek peněz na základní životní potřeby, na zdravotní péči a vzdělání.

Novou školní uniformu nesundal ani na noc

Zlomový okamžik nastal v roce 2006. Chatrč, v které rodina bydlela, navštívili dva sociální pracovníci. Zajímali se o Juliuse, který právě začal chodit do první třídy základní školy, ale školní docházku musel po pár týdnech přerušit. Neměl zaplacené školné. Milióny ugandských dětí čeká tento smutný osud. Do školy se už nevrátí. Pětina ugandské populace zůstává negramotná.

Sociální pracovníci nabídli Juliusovi pomoc programu Adopce na dálku^®. Maminka s babičkou byly zpočátku velmi nedůvěřivé. Jednak nemohly uvěřit, že by se našel někdo tisíce kilometrů vzdálený, kdo by jejich chlapci chtěl pomoci, a jednak slyšely o podvodnících, kteří pod záminkou podpory chudým rodinám ublížili.

Všechny obavy se rozptýlily, když díky podpoře paní Lenky z České republiky skutečně začal Julius znovu chodit do školy. „Když jsem dostal učebnice a školní uniformu, byl jsem z toho nadšený. Oblékl jsem si ji a zůstal v ní celé odpoledne, celý večer a dokonce jsem v ní i spal,“ usmívá se nad vzpomínkou Julius.

Vzdělání je klíčem. Pomoc neberu jako samozřejmost

Juliuse škola bavila. Učil se dobře a rostl z něj správný kluk. Vynikal v kolektivních sportech, kdy většinou zastával roli kapitána družstva.

Po základní a střední škole pokračoval na jednu z nejlepších univerzit v Ugandě, kde úspěšně dokončil bakalářské studium v oboru umění a design. Julius si uvědomuje, že takového úspěchu by bez dlouholeté podpory paní Lenky nedosáhl: „Jsem velmi vděčný za to, že jsem mohl být součástí programu Adopce na dálku^® a vůbec to neberu jako samozřejmost, nejsem ničím výjimečný. Bez této pomoci bych nemohl vystudovat. Přitom vzdělání je klíčem. Můj život se změnil dnem, kdy jsem do programu vstoupil. Mohu být nyní díky tomu soběstačný a dokonce můžu pomáhat ostatním. Dali jste mi šanci na lepší život.“

Inspiruje a podporuje ostatní

Julius pracuje jako učitel na dvou středních školách. Na jedné z těchto škol studuje mnoho dětí, které jsou také zapojené do programu Adopce na dálku. Julius se tak stal nejen jejich učitelem, ale i inspirací a vzorem.

Kromě toho založil úspěšný mladý muž výtvarný ateliér. Maluje, kreslí portréty a obrazy na zakázku, vytváří grafické návrhy pro místní podniky a dokonce učí základy umění mladé nadějné talenty z okolí. Ze svého příjmu podporuje rodinu. Má dvě sestry. Jedna z nich studuje díky Juliusově finanční podpoře na zdravotní sestru.

Lidé, kteří Juliuse znají, ho popisují jako člověka s jedinečným charakterem – je pokorný, cílevědomý, empatický a chápavý. Z vděčnosti za pomoc, kterou v životě dostal, chce pomáhat svému okolí.

Bylo nám ctí podpořit tohoto mladého muže na jeho cestě za vzděláním a životním posláním. Děkujeme paní Lence a všem ochotným dárcům, kteří dávají lidem, jako je Julius šanci na lepší budoucnost.