Pan LLOYD KALAMBA, otec sedmi dětí ze zambijského Solwezi, slaví letos dvě jubilea. Padesáté narozeniny. A také deset let práce pro Adopce na dálku®. „Jsem rád, že můžu spolupracovat s tak zkušeným a obětavým člověkem. Desetileté pracovní jubileum je velmi vzácné. V Zambii jsou u zahraničních nevládních organizací pravidlem krátkodobé pracovní vztahy,“ říká Aleš Vacek, vedoucí zambijské mise Arcidiecézní charity Praha, který pro Bulletin zachytil rozhovor s panem Kalambou.
Proč mnoho zambijských dětí nechodí do školy?
Na vině je prostředí, v němž děti vyrůstají. Sirotci, kteří ztratili rodiče kvůli HIV/AIDS, jsou v péči prarodičů nebo příbuzných. Na jednu stranu se dá mluvit o štěstí. Na druhou stranu tyto děti nemají budoucnost. Vyrůstají v rodině třeba s dalšími deseti dětmi. Musí pracovat, aby pomohly zaopatřit stravu. Dcery a neteře se předčasně vdávají, protože to pro rodinu znamená finanční příjem. Škola je až na posledním místě. Zvlášť když se školní poplatky zvyšují prakticky každý školní rok. K tomu je nutné připočíst cenu školní uniformy, bot, sešitů a dalších pomůcek.
Jak může vzdělání změnit život mladého člověka?
Každý den se setkávám s tím, jak vzdělání mění přístup lidí k životu. Pokaždé, když vyjíždím do chudinských čtvrtí Solwezi, vidím, jak jsou nevzdělaní lidé odkázáni na pomoc sousedů a příbuzných. Jsou pasivní, neúčastní se našich osvětových přednášek, nezajímají se o školní prospěch svých dětí. Pracujeme i s rodinami, kde rodiče alespoň nějaké znalosti mají. Ti se snaží hospodařit na malém pozemku, prodávat zeleninu na tržišti, nějakou formou se uživit.
Snažíme se proto neustále děti povzbuzovat k lepším výsledkům. Motivujeme je, aby se dostaly na střední školu a pak mohly studovat dále a získaly nějaké odborné znalosti. Ty jim nikdo nevezme. Nebudou tak závislí na své rodině. Naopak. Když si najdou práci, budou zase ony pomáhat svým rodinám.
A pokud jich bude víc, tak možná postupně promění i celou zemi…
Přesně tak. Pokud jsou lidé více vzdělaní, mají větší přehled o tom, co se děje v jejich okolí, ve městě, v zemi, jak působí jejich vláda a jestli zvolení zákonodárci plní to, co před volbami slíbili. Nevzdělanost je v Zambii vysoká, zvláště na venkově. A právě zde politici vládní strany vždy získají mnoho hlasů za úplatu a drobné dary.
Máte nějaký konkrétní příklad ze svého okolí?
Náš student Kelvin Samukaya završil na konci minulého roku studium biomedicínského inženýrství v Jižní provincii Zambie. V dubnu mu byla udělena licence Ministerstva zdravotnictví a zakrátko začne pracovat v nemocnici. Kelvin pochází z velmi chudých poměrů, neměl lehké dětství. V programu byl 11 let a pro stovky dětí a studentů se stal vzorem.
Co se v Solwezi během vašeho působení v programu Adopce na dálku® podařilo? Co vás obzvláště těší?
Těší mě, jak se program za ta léta rozvinul. Solwezi bylo první centrum v Zambii, postupně se k nám přidala Mpanshya a Mukonchi. Máme víc a víc studentů na středních i odborných školách. Děti studují na elektrikáře, svářeče, zdravotní sestry, učitele. Máme studenta na univerzitě. Daří se nám zapojit rodiče dětí. Školní uniformy šijí ženy, které prošly naším krejčovským kurzem. Již devátým rokem běží kurzy základního vzdělání pro dospělé a poprvé v minulém roce 22 dospělých složilo státní zkoušky na konci základní školy. Někteří z nich přitom na začátku neuměli ani číst a psát. Výborné výsledky má i mikrofinanční projekt. Probíhá jeho druhá fáze, v němž jsme poskytli 30 rodinám drobnou půjčku na rozjezd drobného podnikání. Rodinám se díky tomu zvýšily příjmy, jsou více soběstační a mohou posílat do školy i další své děti.
Chtěl byste na závěr něco vzkázat dárcům v České republice?
Děkuji ze srdce všem dárcům i pracovníkům Charity za vaši podporu, štědrost a za to, že vám není osud potřebných lidí v mé zemi lhostejný. Dáváte jim skutečnou naději na lepší budoucnost. Mnoho rodin již rezignovalo, ale díky vám nyní vidí světlo na konci tunelu. Ať vám Bůh za vše žehná a všude vás provází.