Pan František myslel na ugandského chlapce ve své závěti – zaplatí mu studium

Program Adopce na dálku^® by nemohl léta fungovat bez armády štědrých dárců, kteří díky svým příspěvkům posílají každoročně do škol tisíce dětí v rozvojových zemích. Stejně jak „obyčejné“ či „pestré“ osudy potkávají tyto děti, podobně to vypadá i na straně dobrodinců v České republice.

Pan František patří k těm obyčejně neobyčejným. Inteligentní student z mladické nerozvážnosti nedokončil studia na lékařské fakultě a připravil se tak o vysněnou kariéru v medicíně. V nelehkém životě pak vyzkoušel několik profesí. Nakonec zvítězila auta a povolání řidiče – navštívil díky tomu řadu zemí, poznal nové lidi z odlišných kultur. Získal cenný životní nadhled.

V lednu roku 2008 zaslechl informaci o programu Adopce na dálku^®, a jelikož bydlel nedaleko kanceláře v Londýnské ulici, vypravil se rovnou k nám, aby vše viděl na vlastní oči. Vybíral tehdy z pěti dětí a volba padla na osmiletého Mulaniho, klučíka z Ugandy, který už ve školce četl a chtěl se stát učitelem.

Pan František s obrovským zájmem a péčí sledoval studijní pokroky Mulaniho, naprosto precizně ovládl podrobnosti školního systému v Ugandě, strukturu klasifikace i zkoušek. Chlapce ve svých dopisech povzbuzoval, těšil se z každého vysvědčení, která pečlivě uchovával. „Mulani totiž jednou propadl, za což ode mne dostal pokárání. Prosil jsem v dopise sociální pracovníky, ať na něj dohlédnou,“ vysvětloval mi pan František při jednom setkání. Jelikož si chodil pro překlady dopisů k nám do kanceláře, mohli jsme s ním v průběhu let sdílet jeho radost a těšit se z pokroků ugandského chlapce.

Na podzim roku 2020 však pan František prodělal mozkovou mrtvici a ta bohužel velice silně podlomila jeho zdraví. Problémy se začaly nabalovat. Naposledy jsme se setkali v lednu 2021, před stěhováním naší kanceláře. Poté byl již pan František hospitalizován v nemocnici a následně v léčebně dlouhodobě nemocných. Když jsme ho začátkem května kontaktovali, dozvěděli jsme se o převozu do hospice. Toto zjištění nás velice zarmoutilo a vymysleli jsme bleskovou akci se zajištěním aktuálních informací o Mulanim – z Ugandy dorazily fotografie, dopis i video pozdrav.

Personál hospice byl velice vstřícný a dovolil návštěvu, při které jsme mohli připravené dárečky předat. Dojetí bylo patrné na obou stranách.

Je naprosto neuvěřitelné, že v tak náročném období pan František nepustil svou adopci z hlavy, ba naopak. V posledním pořízení na svého Mulaniho nezapomněl – synovec pana Františka bude spravovat fond s padesáti tisíci korunami, ze kterých bude chlapci hrazeno následné vysokoškolské studium. Pan František nikdy nepochyboval, že chlapec studia mikrofinancí opravdu zvládne a dosažené vzdělání pomůže ke změně životních podmínek celé rodiny.

Pan František zůstane v našich srdcích a modlitbách.

R.I.P.

Kamila Gelbičová
pracovnice Centra zahraniční spolupráce